द्विजोत्तमै: सर्वगतैरभिष्टतो विदीप्ततेजा गतमन्युरी श्वर: । प्रशान्तचेता मुदितः स्वमालयं त्रिविष्टपं प्राप्प मुमोद वासव:,सर्वत्र पहुँचनेकी शक्ति रखनेवाले श्रेष्ठ ब्राह्मणोंने उद्दीप्त तेजस्वी और क्रोधशून्य हुए देवेश्वर इन्द्रकी स्तुति की; फिर वे इन्द्र शान्तचित्त एवं प्रसन्न हो अपने निवासस्थान स्वर्गलोकमें जाकर आनन्दका अनुभव करने लगे
dvijottamaiḥ sarvagatair abhiṣṭato vidīptatejā gatamanyur īśvaraḥ | praśāntacetā muditaḥ svam ālayaṃ triviṣṭapaṃ prāpya mumoda vāsavaḥ ||
द्विजोत्तमैः सर्वगतैः समन्ततः स्तुतो विदीप्ततेजा गतमन्युर् ईश्वरः। प्रशान्तचेता मुदितः स्वमालयं त्रिविष्टपं प्राप्य वासवो मुमोद॥
भीष्म उवाच
The verse highlights that genuine authority and divine power are perfected by the absence of anger and the presence of mental tranquility; praise offered by the righteous culminates in serenity and rightful enjoyment of one’s proper station.
Indra, lauded by eminent Brahmins, becomes free from wrath, grows calm and joyful, and then returns to his heavenly abode (Triviṣṭapa), where he rejoices.