Adhyāya 166: Kṛtaghna-doṣa (कृतघ्नदोषः) — the fault of ingratitude and the limits of expiation
धनैर्वेश्यश्व शूद्रश्न मन्त्रैहोमि श्व वै द्विज: । अत: उसके प्रति अमड्लसूचक बात न कहे। रूखे वचन न बोले। क्षत्रिय अपने बाहुबलसे, वैश्य और शूद्र धनके बलसे तथा ब्राह्मण मन्त्र एवं हवनकी शक्तिसे अपनी विपत्तिसे पार हो सकता है
dhanair vaiśyaś ca śūdraś ca mantrair homaiś ca vai dvijaḥ | ataḥ tasya prati amṛḍla-sūcakaṃ vākyam na brūyāt | rūkṣāṇi vacanāni na brūyāt | kṣatriyo bāhubalena vaiśya-śūdrāv dhanabalena brāhmaṇo mantra-homa-śaktyā svāṃ vipattiṃ tariṣyati ||
भीष्म उवाच—धनैर्वैश्यश्च शूद्रश्च मन्त्रैर्होमैश्च वै द्विजः। अतः परदोषप्रकाशकं वाक्यं न ब्रूयात्, न च रूक्षं वदेत्। क्षत्रियो बाहुबलात्, वैश्यशूद्रौ धनबलात्, ब्राह्मणो मन्त्रहोमबलात्—एतैः स्वविपत्तिं तरितुं शक्नोति।
भीष्म उवाच