Sabhā-praveśa, Dāna, and the Courtly Convergence (सभा-प्रवेशः दानं च)
इस प्रकार श्रीमहाभारत सभापव॑के अन्तर्गत सभाक्रियापर्वमें सभानिर्माणविषयक तीयरा अध्याय पूरा हुआ,भनक्ष्यप्रकारैविंविधै: फलैश्वापि तथा नृप । चोष्यैश्न विविध राजन् पेयैश्व बहुविस्तरै: वैशम्पायनजी कहते हैं--जनमेजय! तदनन्तर राजा युधिष्ठिरने घी और मधु मिलायी हुई खीर, खिचड़ी, जीवन्तिकाके साग, सब प्रकारके हविष्य, भाँति-भाँतिके भक्ष्य तथा फल, ईख आदि नाना प्रकारके चोष्य और बहुत अधिक पेय (शर्बत) आदि सामग्रियों-द्वारा दस हजार ब्राह्मणोंको भोजन कराकर उस सभा-भवनमें प्रवेश किया
vaiśampāyana uvāca | bhakṣyaprakārair vividhaḥ phalaiś cāpi tathā nṛpa | coṣyaiś ca vividhair rājan peyaiś ca bahuvistaraiḥ ||
वैशम्पायन उवाच—ततो नृपः युधिष्ठिरो दशसहस्रं ब्राह्मणान् घृत-मधु-समायुक्तैः पायसैः, कृसरेण, जीवन्त्याः शाकैः, सर्वशो हविष्यैः, नानाविधैर्भक्ष्यैः फलैश्च, चोष्यैर्नानाविधैः, पेयैश्च बहुविस्तरैः सन्तर्प्य, नूतनं सभाभवनं प्रविवेश।
वैशम्पायन उवाच
The verse highlights rāja-dharma: a king legitimizes and sanctifies public power (the sabhā) through generosity, honoring learned brāhmaṇas, and maintaining ritual and social propriety before entering a major political space.
After the assembly-hall is completed, Yudhiṣṭhira hosts and feeds ten thousand brāhmaṇas with a wide variety of foods and drinks; only then does he ceremonially enter the sabhā.