उत्पातदर्शनम् — Portents and Kāla among the Vṛṣṇis
हार्दिक्य! तेरे सिवा दूसरा कौन ऐसा क्षत्रिय होगा जो अपने ऊपर आघात न होते हुए भी रातमें मुर्दोके समान अचेत पड़े हुए मनुष्योंकी हत्या करेगा। तूने जो अन्याय किया है उसे यदुवंशी कभी क्षमा नहीं करेंगे” ।। इत्युक्ते युयुधानेन पूजयामास तद्वच: । प्रद्युम्नो रथिनां श्रेष्ठो हार्दिक्यमवमन्य च,सात्यकिके ऐसा कहनेपर रथियोंमें श्रेष्ठ प्रद्युम्नने कृतवर्माका तिरस्कार करके सात्यकिके उपर्युक्त वचनकी प्रशंसा एवं अनुमोदन किया
vaiśampāyana uvāca | hārdikya! tvadṛte dvitīyaḥ ko nāma kṣatriyo bhaviṣyati yo 'nupahate 'pi svātmani rātrau mṛtavat pramattān acetān manuṣyān hanyāt? tvayā kṛtam anāyyaṃ yaduvaṃśyāḥ kadācana na kṣamiṣyanti || ity ukte yuyudhānena pūjayām āsa tad vacaḥ | pradyumno rathināṃ śreṣṭho hārdikyam avamanya ca sātyakivacanam anumodām āsa ||
वैशम्पायन उवाच— हार्दिक्य! त्वत्तोऽन्यः को नु क्षत्रियो भवेत्, यो रात्रौ स्वयमनाहतः मृतकल्पानचेतसः पुरुषान् हन्यात्? त्वया कृतमन्यायं यादवा न कदाचन क्षमिष्यन्ति॥ इत्युक्ते युयुधानेन पूजयामास तद्वचः। प्रद्युम्नो रथिनां श्रेष्ठो हार्दिक्यमवमन्य च॥
वैशम्पायन उवाच
The passage condemns killing helpless or unconscious people—especially by night—as a violation of kṣatriya-dharma. It frames such violence as ‘anyāya’ (injustice) that destroys honor and invites lasting communal resentment.
Sātyaki publicly denounces Kṛtavarman (Hārdikya) for a shameful night slaughter of defenseless men. Pradyumna, a leading chariot-warrior, endorses Sātyaki’s rebuke and treats Kṛtavarman with contempt, intensifying the Yādavas’ internal hostility.