युधिष्ठिरस्य धनंजय-प्रति गर्हा
Yudhiṣṭhira’s Reproach to Dhanaṃjaya
प्रतिवीरैश्व॒ सम्मर्दे पत्तिसंघा: सहस्रश: । उस संघर्षमें विपक्षी वीरों, हाथियों, घोड़ों तथा रथोंद्वारा मारे गये सहस्रों पैदल योद्धाओंके समुदाय रणभूमिमें सो रहे थे। उनके अस्त्र-शस्त्र और शरीरके अवयव क्षत- विक्षत होकर बिखर गये थे || ७३ ई ।। विशालायतताग्राक्षै: पद्मेन्दुसद्शाननै:,विमानैरप्सर:सज्जैरगीतवादित्रनि:स्वनै: | युद्धकुशल वीरोंके विशाल, विस्तृत एवं लाल-लाल आँखों और कमल तथा चन्द्रमाके समान मुखवाले मस्तकोंसे सारी युद्धभूमि सब ओरसे ढक गयी थी। भूतलपर जैसा कोलाहल हो रहा था, वैसा ही आकाशमें भी लोगोंको सुनायी देता था। वहाँ विमानोंपर बैठी हुई झुंड-की-झुंड अप्सराएँ गीत और वाद्योंकी मधुर ध्वनि फैला रही भी
sañjaya uvāca | prativīraiś ca sammarḍe pattisaṅghāḥ sahasraśaḥ |
प्रतिवीरैः सम्मर्दे पत्तिसङ्घाः सहस्रशः शेरते स्म रणभूमौ—विपक्षवीरैः, द्विपैः, अश्वैः, रथैश्च निहताः। तेषामस्त्राणि शस्त्राणि चाङ्गावयवाश्च क्षतविक्षताः विकीर्णा बभूवुः। एवं प्रसिद्धयोधैः कृतोऽपि संग्रामः, तत्क्षणफलेन नामरहितानां बहूनां जनानां विनाशमेव जनयति।
संजय उवाच
The verse highlights the ethical gravity of war: behind heroic duels stand innumerable ordinary soldiers who perish en masse. It invites reflection on the disproportion between martial glory and the vast, impersonal suffering it produces.
Sañjaya reports to Dhṛtarāṣṭra that, amid fierce close combat, thousands of infantrymen have been slain by enemy champions and by the charges of elephants, horses, and chariots, leaving the battlefield covered with fallen bodies.