फिर शिलापर साफ किये हुए सुनहरी पाँखवाले तिहत्तर बाणोंसे, जो धनुषको कानतक खींचकर छोड़े गये थे, दुर्योधनने वेगपूर्वक सात्यकिको पीड़ित कर दिया ।। तस्य संदधतश्रैषुं संहितेषुं च कार्मुकम् । आच्चछिनत् सात्यकिस्तूर्ण शरैश्वैवाप्पवीविधत्,तब सात्यकिने संधान करते हुए दुर्योधनके बाणको और जिसपर वह बाण रखा गया था उस धनुषको तुरंत ही काट डाला तथा बहुत-से बाण मारकर दुर्योधनको भी घायल कर दिया
sañjaya uvāca |
atha śilāparisphuṭīkṛtair hiraṇyapakṣaiḥ trayasaptatibhiḥ śaraiḥ, karṇāntam ākarṣya muktaiḥ, duryodhanaḥ vegapūrvakaṃ sātyakiṃ pīḍayām āsa ||
tasya sandadhataḥ śaiṣavaṃ saṃhiteṣuṃ ca kārmukam |
ācchinat sātyakis tūrṇaṃ śaraiś caivāpy avīvidhat ||
सञ्जय उवाच—ततः शिलावत् परिमृष्टशरान् सुवर्णपक्षान् त्रिसप्ततिं शरान् धनुष्कर्णान्तं कर्षन् दुर्योधनः शीघ्रं मुमोच; तैः स वेगवता सात्यकिं समन्तात् पीडयामास। अथ तस्यैव शरं संधत्तः संहितेषुं च कार्मुकं धारयतः, सात्यकिस्तूर्णं शरैरेव तं शरं यत्रासीत् तथा च धनुः छित्त्वा, बहुभिः शरैर्दुर्योधनं विव्याध।
संजय उवाच
In kṣātra-dharma, excellence is not mere aggression but disciplined responsiveness: Sātyaki neutralizes the immediate threat by cutting the readied arrow and bow, showing presence of mind and proportionate action rather than uncontrolled fury.
Duryodhana unleashes a rapid volley of seventy‑three arrows to overwhelm Sātyaki. As Duryodhana prepares the next shot, Sātyaki swiftly severs the arrow and the bow itself, then wounds Duryodhana with multiple arrows, turning defense into decisive counterattack.