अध्याय १४६ — निशायां सात्यकिदुर्योधनयुद्धम् / Chapter 146 — Night Battle: Sātyaki and Duryodhana; Śakuni’s Encirclement of Arjuna
तस्य तद् वचन श्रुत्वा सोमदत्तस्य पार्थिव । (सशिर:कम्पमाहेदं नैतदेवं भवेन्नूप । स पूर्वमेव तपसा मामाराध्य जगत्त्रये ।। कस्याप्यवध्यता मत्तः प्राप्तवान् वरमुत्तमम् । तवाप्ययं प्रयासस्तु निष्फलो न भविष्यति ।। तस्य पौत्रं तु समरे त्वत्पुत्रो मोहयिष्यति । न तु मारयितुं शक््य: कृष्णसंरक्षितो हासौ ।। अहमेव तु कृष्णो5स्मि नावयोरन्तरं क्वचित् ।) एवमस्त्विति तत्रोक्त्वा स देवो5न्तरधीयत,राजन! सोमदत्तका यह कथन सुनकर महादेवजीने सिर हिलाकर कहा--'नहीं, ऐसा नहीं हो सकता। नरेश्वर! शिनिके पुत्रने तो पहले ही तपस्याद्वारा मेरी आराधना करके तीनों लोकोंमें किसीसे भी न मारे जानेका उत्तम वर मुझसे प्राप्त कर लिया है; परंतु तुम्हारा भी यह प्रयास निष्फल नहीं होगा। तुम्हारा पुत्र समरभूमिमें शिनिके पौत्रको तुम्हारी इच्छाके अनुसार मूर्च्छित कर देगा, परंतु उसके हाथसे वह मारा नहीं जा सकेगा; क्योंकि श्रीकृष्णसे वह सुरक्षित होगा। मैं ही श्रीकृष्ण हूँ। हम दोनोंमें कहीं कोई अन्तर नहीं है। जाओ, ऐसा ही होगा।' ऐसा कहकर महादेवजी वहीं अन्तर्धान हो गये
sañjaya uvāca |
tasya tad vacanaṁ śrutvā somadattasya pārthiva |
(saśiraḥ-kampam āhedaṁ naitad evaṁ bhaven nṛpa |
sa pūrvam eva tapasā mām ārādhya jagat-traye |
kasyāpy avadhyatā mattaḥ prāptavān varam uttamam |
tavāpy ayaṁ prayāsas tu niṣphalo na bhaviṣyati |
tasya pautraṁ tu samare tvat-putro mohayīṣyati |
a na tu mārayituṁ śakyaḥ kṛṣṇa-saṁrakṣito hy asau |
aham eva tu kṛṣṇo 'smi nāvayor antaraṁ kvacit |)
evam astv iti tatrok tvā sa devo 'ntaradhīyata rājān |
सञ्जय उवाच—सोमदत्तस्य तद्वचनं श्रुत्वा स देवो महादेवः शिरः कम्पयामास, उवाच च—“नैतदेवं भवितुं शक्यं, नृप। शिनेः पुत्रः पूर्वमेव तपसा मामाराध्य त्रैलोक्ये कस्यापि वध्यतां न प्राप्स्यतीति वरमुत्तमं मत्तो लब्धवान्; अतस्तं कश्चन न हन्तुं शक्नोति। तथापि तव प्रयासो निष्फलो न भविष्यति—समरे तव पुत्रः शिनेः पौत्रं त्वदभिप्रायानुसारं मूर्च्छयिष्यति; किन्तु तं हन्तुं न शक्नोति, कृष्णसंरक्षितत्वात्। अहमेव कृष्णोऽस्मि; नावयोरन्तरं कदाचन।” इत्युक्त्वा “एवमस्तु” इति स देवस्तत्रैवान्तरधीयत, राजन्।
संजय उवाच
Austerity and devotion can yield binding divine boons that even gods will not overturn; human plans must operate within those limits. At the same time, divine protection (here identified with Kṛṣṇa, and non-different from Śiva) safeguards the devotee, showing that power in war is ultimately subordinate to dharma-shaped divine order.
Somadatta seeks a result against Śini’s line, but Mahādeva refuses the possibility of killing Śini’s grandson because Śini’s son had already obtained an ‘unslayable’ boon. Mahādeva grants a limited outcome instead: Somadatta’s son will make the opponent faint in battle, yet cannot kill him due to Kṛṣṇa’s protection; then Mahādeva declares his identity with Kṛṣṇa and disappears.