Ṛśyaśṛṅga’s Luring, Rainfall at Aṅga, and Reconciliation with Vibhāṇḍaka (ऋश्यशृङ्गोपाख्यानम्)
हि >> आय ० (0) हि २ 7 त्रयोदशाधिकशततमो< ध्याय: ऋष्यशृंगका अंगराज लोमपादके यहाँ जाना, राजाका उन्हें अपनी कन्या देना, राजाद्वारा विभाण्डक मुनिका सत्कार तथा उनपर मुनिका प्रसन्न होना विभाण्डक उवाच रक्षांसि चैतानि चरन्ति पुत्र रूपेण तेनाद्भुतदर्शनेन । अतुल्यवीर्याण्यभिरूपवन्ति विघ्नं सदा तपसभश्रिन्तयन्ति,विभाण्डकने कहा--बेटा! इस प्रकार अद्भुत दर्शनीय रूप धारण करके तो राक्षस ही इस वनमें विचरा करते हैं। ये अनुपम पराक्रमी और मनोहर रूप धारण करनेवाले होते हैं, तथा ऋषि-मुनियोंकी तपस्यामें सदा विघ्न डालनेका ही उपाय सोचते रहते हैं
vibhāṇḍaka uvāca | rakṣāṃsi caitāni caranti putra rūpeṇa tenādbhuta-darśanena | atulya-vīryāṇy abhirūpa-vanti vighnaṃ sadā tapasāṃ saṃcintayanti ||
Вибхандака сказал: «Сын мой, это и впрямь ракшасы (rākṣasa), что бродят по этому лесу, принимая столь дивные и приятные взору обличья. Сила их несравненна, вид их привлекателен, и они всегда измышляют, как бы воспрепятствовать подвижничеству (tapas) мудрецов».
विभाण्डक उवाच
The verse warns that spiritual practice attracts opposition and that harmful forces may appear in alluring disguises; discernment and vigilance are necessary to protect tapas and dharma.
Vibhāṇḍaka cautions his son that wondrous, attractive forms seen in the forest can be rākṣasas in disguise, whose aim is to create obstacles for sages’ austerities.