महातेजस्वी केशव! (इन्होंने संजयसे इस प्रकार कहा था--) संजय! तुम दुर्योधन और उसके सुहृदोंके सामने मेरी यह माँग रख देना--'तात! तुम हमें अविस्थल, वृकस्थल, माकन्दी, वारणावत तथा अन्तिम पाँचवाँ कोई एक गाँव--इन पाँच गाँवोंको ही दे दो” ।। न चापि हाकरोदू वाक््यं श्रुत्वा कृष्ण सुयोधन: । युधिष्ठटिरस्य दाशार्ह श्रीमत: संधिमिच्छत:,दशाहकुलभूषण श्रीकृष्ण! संधिकी इच्छा रखनेवाले श्रीमान् युधिष्ठिरका यह (नम्रतापूर्ण) वचन सुनकर भी उसे दुर्योधनने स्वीकार नहीं किया
vaiśampāyana uvāca | mahātejasvin keśava! (anena sañjayāyaivaṃ proktam) — sañjaya! tvaṃ duryodhana-suhṛdāṃ samakṣaṃ mama etāṃ yācanāṃ nivedaya — “tāta! avasthalaṃ vṛkasthalaṃ mākandīṃ vāraṇāvataṃ ca, pañcamaṃ cāntimaṃ kiṃcid ekaṃ grāmaṃ — etān eva pañca grāmān asmabhyaṃ dehi” iti || na cāpi hākaro dū vākyaṃ śrutvā kṛṣṇa suyodhanaḥ | yudhiṣṭhirasya dāśārha śrīmataḥ sandhim icchataḥ || daśārha-kula-bhūṣaṇa śrīkṛṣṇa! sandhiṃ icchataḥ śrīmataḥ yudhiṣṭhirasya idaṃ (namratā-pūrṇaṃ) vacanaṃ śrutvāpi duryodhanena na pratijagṛhe ||
Вайшампаяна сказал: «О Кешава, исполненный великого сияния! (Вот что он сказал Санджае:) “Санджая, в присутствии Дурьодханы и его друзей изложи мою просьбу: ‘Дорогой, дай нам лишь эти пять деревень — Авастхалу, Врикстхалу, Маканди, Варанавату, а пятой и последней пусть будет любая другая деревня’.”» Но, о Кришна, украшение рода Дашархов, даже услышав это смиренное предложение славного Юдхиштхиры, стремившегося к миру, Суйодхана (Дурьодхана) не принял его.
वैशम्पायन उवाच
Even a minimal, reasonable claim offered in a spirit of reconciliation can be rejected when driven by pride and greed; the verse highlights how refusal of fair compromise becomes an ethical failure that propels society toward war.
Vaiśampāyana reports that Yudhiṣṭhira, seeking peace, asks through Sañjaya for only five villages (named explicitly). Duryodhana, despite hearing this humble proposal, refuses to accept it, signaling the breakdown of negotiations.