पक्षिराज गरुड़के चले जानेपर गालव उस कनन््याके साथ यह सोचते हुए चल दिये कि राजाओंमेंसे कौन ऐसा नरेश है, जो इस कन्याका शुल्क देनेमें समर्थ हो ।। सो<गच्छन्मनसेक्ष्वाकुं हर्यश्नं राजसत्तमम् । अयोध्यायां महावीर्य चतुरड्रबलान्वितम्,वे मन-ही-मन विचार करके अयोध्यामें इक्ष्वाकुवंशी नृपतिशिरोमणि महापराक्रमी हर्यश्वके पास गये, जो चतुरंगिणी सेनासे सम्पन्न थे
pakṣirāja garuḍake cale jāne para gālavaḥ sā kanyayā saha idaṃ cintayan calitavān—rājñāṃ madhye kaḥ sa nṛpaḥ syāt yaḥ asyāḥ kanyāyāḥ śulkaṃ dātuṃ samarthaḥ. sa gacchan manasā ikṣvākuṃ haryaśvaṃ rājasattamam; ayodhyāyāṃ mahāvīryaṃ caturaṅgabala-anvitam.
Когда Гаруда, царь птиц, удалился, Галава отправился в путь с девой, размышляя, кто из царей сможет уплатить требуемую за неё брачную цену. В дороге он в сердце своём избрал Харьяшву (Haryaśva) — первейшего в роду Икшваку, пребывающего в Айодхье, могучего воина, опирающегося на полное четырёхчастное войско.
नारद उवाच
The passage highlights dharmic deliberation in fulfilling obligations: Gālava does not act impulsively but searches for a lawful, capable patron-king who can meet the stipulated bride-price without compromising ethical standards.
After Garuḍa leaves, Gālava travels with the maiden and considers which king can pay her required śulka; he decides to approach Haryaśva of the Ikṣvāku line in Ayodhyā, famed for valor and supported by a fourfold army.