Previous Verse
Next Verse

Shloka 34

पौण्ड्रक-वधः, कृत्या-प्रशमनम्, वाराणसी-दाहः

ताम् अवेक्ष्य जनस् त्रासविचलल्लोचनो मुने ययौ शरण्यं जगतां शरणं मधुसूदनम्

tām avekṣya janas trāsavicalallocano mune yayau śaraṇyaṃ jagatāṃ śaraṇaṃ madhusūdanam

Ao vê-la, ó sábio, o povo—com os olhos trêmulos de pavor—correu para Madhusūdana, Refúgio dos que buscam refúgio, Amparo dos mundos.

ताम्her
ताम्:
Karma (Object/कर्म)
TypeNoun
Rootतद् (सर्वनाम-प्रातिपदिक)
Formस्त्रीलिङ्ग, द्वितीया (2nd/द्वितीया), एकवचन; सर्वनाम
अवेक्ष्यhaving seen
अवेक्ष्य:
Purvakala (Prior action/पूर्वकाल)
TypeIndeclinable
Rootअव+ईक्ष् (धातु) → अवेक्ष्य (कृदन्त)
Formक्त्वान्त (absolutive/gerund), अव्ययभाव; पूर्वक्रिया
जनःthe people
जनः:
Karta (Subject/कर्ता)
TypeNoun
Rootजन (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, प्रथमा (1st/प्रथमा), एकवचन; सामूहिकार्थे (people as a group)
त्रासविचलल्लोचनःwhose eyes were trembling with fear
त्रासविचलल्लोचनः:
Karta (Subject/कर्ता)
TypeAdjective
Rootत्रास+विचलत् (कृदन्त) + लोचन (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, प्रथमा (1st/प्रथमा), एकवचन; बहुव्रीहिः (त्रासेन विचलन्ति लोचनानि यस्य सः)
मुनेO sage
मुने:
Sambodhana (Address/सम्बोधन)
TypeNoun
Rootमुनि (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, सम्बोधन (8th/सम्बोधन), एकवचन
ययौwent
ययौ:
Kriya (Action/क्रिया)
TypeVerb
Rootया (धातु)
Formलिट् (perfect/परोक्षभूत), प्रथमपुरुष (3rd person), एकवचन; परस्मैपद
शरण्यम्the refuge-giver
शरण्यम्:
Karma (Object/कर्म)
TypeAdjective
Rootशरण्य (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, द्वितीया (2nd/द्वितीया), एकवचन; ‘मधुसूदनम्’ इति विशेष्यस्य विशेषणम्
जगताम्of the worlds
जगताम्:
Sambandha (Genitive relation/सम्बन्ध)
TypeNoun
Rootजगत् (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग, षष्ठी (6th/षष्ठी), बहुवचन
शरणम्refuge
शरणम्:
Karma (Object/कर्म)
TypeNoun
Rootशरण (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग, द्वितीया (2nd/द्वितीया), एकवचन; ‘मधुसूदनम्’ इति विशेष्यस्य कर्म-सम्बन्धेन
मधुसूदनम्Madhusūdana (Viṣṇu/Kṛṣṇa)
मधुसूदनम्:
Karma (Object/कर्म)
TypeNoun
Rootमधु+सूदन (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, द्वितीया (2nd/द्वितीया), एकवचन; षष्ठी-तत्पुरुषः (मधोः सूदनः)

Sage Parāśara (narrating to Maitreya)

V
Vishnu
P
People (jana)

FAQs

This verse frames Vishnu (Madhusūdana) as the universal refuge—when fear arises, the natural and highest response is to seek the Lord as the protector of all worlds.

By describing people instinctively rushing to Vishnu in crisis, Parāśara emphasizes that divine sovereignty is not abstract—Vishnu functions as the living shelter sustaining and rescuing the cosmos.

Vishnu is presented as the Supreme Reality who is personally accessible as ‘śaraṇyam’—the worthy refuge—supporting core Vaishnava thought that the ultimate ground of existence is also the compassionate protector.