दे॒व इन्द्रो॒ नरा॒शᳪस॑स्त्रिवरू॒थः सर॑स्वत्य॒श्विभ्या॑मीयते॒ रथ॑: । रेतो॒ न रू॒पम॒मृतं॑ ज॒नित्र॒मिन्द्रा॑य॒ त्वष्टा॒ दध॑दिन्द्रि॒याणि॑ वसु॒वने॑ वसु॒धेय॑स्य व्यन्तु॒ यज॑
de̱vá índro̱ narā̱śáṁsas trivarū̱tháḥ sárasvaty aśvíbhyām īyate̱ ráthaḥ | réto̱ ná rū̱pám amṛ́taṁ janítram índrāya tváṣṭā dádhad indriyā́ṇi vasuváne vasudhéyasya vyantu̱ yája
O deus Indra, «louvado pelos homens» (Naraśaṃsa), de tríplice abrigo (trivarūtha): o seu carro é posto em movimento com Sarasvatī e os Aśvins. Como semente, como forma, como fonte imortal do nascer — que Tvaṣṭṛ, para Indra, conceda as potências do vigor; na conquista da riqueza, para o ajuntamento do tesouro, que elas se espalhem amplamente — yaj.
दे॒वः । इन्द्रः॑ । नरा॒शंसः॑ । त्रि-वरू॒थः । सर॑स्वती । अ॒श्विभ्या॑म् । ई॒यते॑ । रथः॑ । रेतः॑ । न । रू॒पम् । अ॒मृत॑म् । ज॒नित्र॑म् । इन्द्रा॑य । त्वष्टा॑ । दध॑त् । इन्द्रि॒याणि॑ । वसु॒वने॑ । वसु॒धेय॑स्य । व्यन्तु॑ । यज॑