Chapter 49: Sañjaya’s Enumeration of the Pāṇḍava Coalition (पाण्डवसैन्यसमागम-वर्णनम्)
जिनके बल और पराक्रमसे चारों पाण्डव सहसा लाक्षाभवनसे निकलकर इस पृथ्वीपर जीवित बच गये, जिन्होंने मनुष्यभक्षी राक्षस हिडिम्बसे अपने भाइयोंकी रक्षा की, उस संकटके समय जो कुन्तीकुमार भीम इन पाण्डवोंके लिये द्वीपके समान आश्रयदाता हो गये, जब सिन्धुराज जयद्रथने द्रौपदीका अपहरण किया था, उस समय भी जिन कुन्तीकुमार वृकोदरने उन सबको द्वीपकी भाँति आश्रय दिया था तथा जिन्होंने वारणावत नगरमें एकत्र हुए समस्त पाण्डवोंको लाक्षागृहकी आगमें जलनेसे बचा लिया था, उन्हीं भीमसेनके बलसे पाण्डवोंने आपलोगोंके साथ युद्धकी तैयारी की है ।। कृष्णायां चरता प्रीति येन क्रोधवशा हता: । प्रविश्य विषमं घोरं॑ पर्वतं गन्धमादनम्,जिन्होंने द्रौषधदीपर अपना प्रेम जताते हुए अत्यन्त दुर्गग एवं भयंकर गन्धमादन पर्वतकी भूमिमें प्रवेश करके क्रोधवश नामवाले राक्षसोंको मार डाला, जिनकी दोनों भुजाओंमें दस हजार हाथियोंके समान बल है, उन्हीं भीमसेनके बलसे पाण्डवोंने आपलोगोंपर आक्रमणका उद्योग किया है
sañjaya uvāca | yeṣāṃ balaparākramābhyāṃ catvāraḥ pāṇḍavāḥ sahasā lākṣāgṛhān niṣkramya pṛthivyāṃ jīvitā avaśiṣṭāḥ, ye manuṣyabhakṣaṃ rākṣasaṃ hiḍimbaṃ hatvā bhrātṝṇāṃ rakṣāṃ cakruḥ, yaḥ saṅkaṭe tasmin kuntīkumaras tu bhīmaḥ pāṇḍavānāṃ dvīpa iva āśrayadātā babhūva; yadā sindhurājo jayadrathaḥ draupadīm apāharat tadāpi kuntīkumaras vṛkodaraḥ sarveṣāṃ teṣāṃ dvīpa iva āśrayaṃ dadau; yaś ca vāraṇāvate samāgatān sarvān pāṇḍavān lākṣāgṛhāgnau dahyamānān mocayāmāsa—tasyaiva bhīmasenasya balena pāṇḍavaiḥ yuṣmābhiḥ saha yuddhāya udyogaḥ kṛtaḥ || kṛṣṇāyāṃ caratā prītiṃ yena krodhavaśā hatāḥ | praviśya viṣamaṃ ghoraṃ parvataṃ gandhamādanam || yasya bāhvoḥ daśasahasragajabalasamaṃ balaṃ, tasyaiva bhīmasenasya balena pāṇḍavaiḥ yuṣmān prati ākramaṇāya udyogaḥ kṛtaḥ |
Disse Sañjaya: Pela força e pelo heroísmo de quem os quatro Pāṇḍavas escaparam de súbito da casa de laca (lākṣāgṛha) e permaneceram vivos sobre a terra; quem protegeu os irmãos ao matar o rākṣasa antropófago Hiḍimba; quem, naquele tempo de perigo, se tornou para os Pāṇḍavas como uma “ilha”, um refúgio infalível; quem, de novo, quando Jayadratha, rei de Sindhu, raptou Draupadī, lhes serviu de protetor como ilha; e quem, em Vāraṇāvata, salvou todos os Pāṇḍavas reunidos de serem consumidos no fogo da casa de laca — pelo poder desse mesmo Bhīmasena os Pāṇḍavas se prepararam para a guerra convosco. Mostrando afeição por Kṛṣṇā (Draupadī), ele entrou na áspera e terrível montanha Gandhamādana e, movido pela ira, matou os rākṣasas ali. Seus dois braços possuem força igual à de dez mil elefantes. Confiando no poder desse Bhīma, os Pāṇḍavas empreenderam o intento de vos atacar.
संजय उवाच
The verse highlights the dharmic ideal of protective strength: power is praised not as domination but as refuge—Bhīma’s might repeatedly serves to preserve life, defend family honor, and uphold communal security. It also shows how accumulated injustices and threats make war-preparation appear, in the epic’s moral logic, as a compelled response rather than mere ambition.
Sañjaya, reporting to Dhṛtarāṣṭra’s side, explains that the Pāṇḍavas are emboldened for war because they rely on Bhīma. He recalls Bhīma’s past rescues—escape from the lac-house at Vāraṇāvata, the slaying of Hiḍimba, protection during Jayadratha’s abduction of Draupadī, and his fearsome exploits in Gandhamādana—arguing that such a champion makes the Pāṇḍavas formidable.