Adhyāya 122 — Śruta-vṛtta-yukta Brāhmaṇa and the Ethics of Dāna
Maitreya–Vyāsa Saṃvāda
मनुष्य मूर्ख हो या विद्वान, यदि वह वाणी, बुद्धि और हाथ-पैरसे रहित होकर जीवित है तो उसे कौन-सी वस्तु त्यागेगी, वह तो सभी पुरुषार्थोंसे स्वयं ही परित्यक्त है ।।
Manuṣya mūrkho ho yā vidvān, yadi sa vāṇī-buddhi ca hasta-pāda-rahitaḥ san jīvati, tarhi taṃ kā vastu tyajet? sa tu sarvaiḥ puruṣārthaiḥ svayam eva parityaktaḥ. Jīvana hi kurute pūjāṃ viprāgryaḥ śaśi-sūryayoḥ; bruvann api kathāṃ puṇyāṃ tatra kīṭa tvam eṣyasi, kīṭa!
Vyāsa disse: “Seja o homem tolo ou erudito, se vive privado da fala, do entendimento e do uso das mãos e dos pés, o que ainda poderia abandoná-lo? Na verdade, ele já foi abandonado por todos os fins da vida humana. Pois há um brâmane eminente chamado Jīvana, que venera sempre a Lua e o Sol e também recita narrativas sagradas; ali, ó verme, no devido tempo nascerás como seu filho.”
व्यास उवाच