Yajña-bhāga-vyavasthā and the Pravṛtti–Nivṛtti Framework (यज्ञभागव्यवस्था तथा प्रवृत्तिनिवृत्तिधर्मविवेचनम्)
परीक्षेत तथा शिष्यानीक्षेत् कुलगुणादिभि: । “जैसे आगमें तपाने, काटने और कसौटीपर कसनेसे शुद्ध सोनेकी परख की जाती है, उसी प्रकार कुल और गुण आदिके द्वारा शिष्योंकी परीक्षा करनी चाहिये ।।
parīkṣeta tathā śiṣyān īkṣet kula-guṇādibhiḥ | yathāgnau tāpanāc chedanāt kaṣāyāṃ ca suvarṇasya śuddhiḥ parīkṣyate tathā kula-guṇādibhiḥ śiṣyāḥ parīkṣaṇīyāḥ | na niyojyāś ca vaḥ śiṣyā aniyoge mahābhaye |
ଭୀଷ୍ମ କହିଲେ—ଶିଷ୍ୟମାନଙ୍କୁ ପରୀକ୍ଷା କର; କୁଳ, ଚରିତ୍ର, ଗୁଣ ଆଦି ଦ୍ୱାରା ତାଙ୍କୁ ନିରୀକ୍ଷଣ କର। ଯେପରି ଶୁଦ୍ଧ ସୁନାକୁ ଅଗ୍ନିରେ ତାପ ଦେଇ, କାଟି, କସୋଟିପଥରେ ଘସି ପରଖାଯାଏ, ସେପରି କୁଳ, ଆଚରଣ ଓ ସଦ୍ଗୁଣ ଦ୍ୱାରା ଶିଷ୍ୟଙ୍କୁ ପରୀକ୍ଷା କରିବା ଉଚିତ। ଏବଂ ଶିଷ୍ୟମାନଙ୍କୁ କୌଣସି ଅନୁଚିତ କିମ୍ବା ମହାଭୟଙ୍କର କାର୍ଯ୍ୟରେ ନିଯୁକ୍ତ କରିବେନି। ବିଦ୍ୟାର ଫଳ ପ୍ରତ୍ୟେକଙ୍କ ବୁଦ୍ଧି ଓ ପାଠ-ପରିଶ୍ରମ ଅନୁସାରେ ହୁଏ; ତେଣୁ ସେମାନେ ଦୁର୍ଗମ ସଙ୍କଟ ଅତିକ୍ରମ କରି କଲ୍ୟାଣ ପାଉନ୍ତୁ ବୋଲି ମାର୍ଗଦର୍ଶନ କର।
भीष्म उवाच
A teacher must carefully assess a student’s character and suitability—like assaying gold—and must not involve students in improper or dangerously harmful undertakings; learning succeeds according to aptitude and effort, so guidance should aim at the student’s welfare.
In Bhishma’s instruction discourse in the Shanti Parva, he lays down ethical norms for pedagogy: how to evaluate disciples and what kinds of actions a teacher should never demand of them.