Śaṅkha–Likhita Upākhyāna: Daṇḍa, Confession, and the Purification of Kingship (शङ्ख-लिखितोपाख्यानम्)
व्यवहारेषु धर्मेषु योक्तव्याश्व॒ बहुशुता: । (प्रमाणज्ञा महीपाल न्यायशास्त्रावलम्बिन: । वेदार्थतत्त्वविद् राज॑स्तर्कशास्त्रबहुश्रुता: ।।
vyavahāreṣu dharmeṣu yoktavyāś ca bahuśrutāḥ | pramāṇajñā mahīpāla nyāyaśāstrāvalambinaḥ | vedārthatattvavido rājas tarkaśāstrabahuśrutāḥ || mantre ca vyavahāre ca niyoktavyā vijānatā | guṇayukte 'pi naikasmin viśvaset vicakṣaṇaḥ ||
ବୈଶମ୍ପାୟନ କହିଲେ—ଧର୍ମ ଓ ନ୍ୟାୟ-ବ୍ୟବହାରର କାର୍ଯ୍ୟରେ ରାଜା ତାହାଙ୍କୁ ନିଯୁକ୍ତ କରିବା ଉଚିତ ଯେମାନେ ବହୁଶ୍ରୁତ—ପ୍ରମାଣଜ୍ଞ, ନ୍ୟାୟଶାସ୍ତ୍ରାଶ୍ରୟୀ, ବେଦର ତତ୍ତ୍ୱାର୍ଥବିଦ୍ ଏବଂ ତର୍କଶାସ୍ତ୍ରରେ ପାରଙ୍ଗତ। ଏମିତି ବିଜ୍ଞ ଲୋକଙ୍କୁ ମନ୍ତ୍ରଣା ଓ ପ୍ରଶାସନ—ଦୁହିଁଥିରେ ନିଯୁକ୍ତ କରିବା ଉଚିତ। ତର୍କଶାସ୍ତ୍ର, ଧର୍ମଶାସ୍ତ୍ର ଓ ଦଣ୍ଡନୀତିରେ ସଂସ୍କୃତ ବୁଦ୍ଧି ତିନି ଲୋକର ସିଦ୍ଧିକୁ ମଧ୍ୟ ସାଧିପାରେ। ହେ ପାର୍ଥିବ! ବେଦତତ୍ତ୍ୱଜ୍ଞ, ବେଦଜ୍ଞ, ଶାସ୍ତ୍ରଜ୍ଞ ଓ ସୁବୁଦ୍ଧିସମ୍ପନ୍ନ ଲୋକଙ୍କୁ ଯଜ୍ଞକର୍ମରେ ନିଯୁକ୍ତ କର। ଆନ୍ୱୀକ୍ଷିକୀ, ବେଦତ୍ରୟୀ, ବାର୍ତ୍ତା ଓ ଦଣ୍ଡନୀତିରେ ପାରଙ୍ଗତ ଲୋକ ସର୍ବତ୍ର ନିଯୁକ୍ତିଯୋଗ୍ୟ; କାରଣ ସେମାନେ ବୁଦ୍ଧିର ପରାକାଷ୍ଠାକୁ ପହଞ୍ଚିଥାନ୍ତି। ଏବଂ ଜଣେ ଲୋକ କେତେ ଗୁଣବାନ ହେଉନାହିଁ, ବିଚକ୍ଷଣ ଲୋକ ଏକା ଜଣଙ୍କ ଉପରେ ସମ୍ପୂର୍ଣ୍ଣ ଭରସା ରଖିବା ଉଚିତ ନୁହେଁ।
वैशम्पायन उवाच
A ruler should staff counsel and administration with broadly educated experts—skilled in standards of proof, jurisprudence, Vedic meaning, and disciplined reasoning—and should avoid concentrating trust and authority in a single individual, however virtuous.
In the Śānti Parva’s instruction on righteous governance, Vaiśampāyana relays counsel directed to a king: how to choose qualified advisers and officials for legal and administrative work, emphasizing expertise and prudent distribution of trust.