Gṛhastha-vṛtti and Niyama: Models of Householder Livelihood and Discipline (गृहस्थवृत्ति-नियमाः)
कालोदकेन महता वर्षावर्तेन संततम् । मासोर्मिणर्तुवेगेन पक्षोलपतृणेन च
vyāsa uvāca | kālodakena mahatā varṣāvartena santatam | māsormibhir ṛtuvegena pakṣolapatṛṇena ca | nimeṣonmeṣa-phenena dinarātri-jalapravāhaiḥ | kāmadevo bhayaṅkaro grāhaḥ | vedā yajñāś ca naukāḥ | dharmo dvīpaḥ prāṇinām āśrayabhūtaḥ | artha-kāmau jalāni | satyabhāṣaṇaṃ mokṣaś ca ubhe tīre | hiṃsā-rūpā vṛkṣāḥ tasmin kāla-pravāhe vahanti | yugaṃ maryādā | brahmaiva ca taṃ kālanadaṃ prasūte parvataḥ | tasmin pravāhe patitā vidhātṛ-sṛṣṭāḥ sarve prāṇino yamalokaṃ prati ākarṣyante ||
ବ୍ୟାସ କହିଲେ—କାଳରୂପ ମହାନଦୀ ବହୁଛି। ତାହାର ଜଳ ସ୍ୱୟଂ କାଳ; ନିରନ୍ତର ଉଠୁଥିବା ବର୍ଷା ତାହାର ଭଁବର। ମାସ ତାହାର ଉତ୍ତାଳ ତରଙ୍ଗ; ଋତୁ ତାହାର ବେଗବାନ୍ ସ୍ରୋତ; ପକ୍ଷ ତାହାର ଲତା ଓ ତୃଣ। ନିମେଷ-ଉନ୍ମେଷ ତାହାର ଫେନ; ଦିନ-ରାତି ତାହାର ଧାରା। ତାହାରେ କାମରୂପ ଭୟଙ୍କର ଗ୍ରାହ ବସେ। ବେଦ ଓ ଯଜ୍ଞ ନୌକା; ଧର୍ମ ପ୍ରାଣୀମାନଙ୍କ ପାଇଁ ଆଶ୍ରୟଦ୍ୱୀପ। ଅର୍ଥ ଓ କାମ ତାହାର ଜଳ; ସତ୍ୟବାକ୍ୟ ଓ ମୋକ୍ଷ ତାହାର ଦୁଇ କୂଳ। ହିଂସାରୂପ ବୃକ୍ଷ ସେହି ସ୍ରୋତରେ ଭାସିଯାଏ। ଯୁଗ ତାହାର ସୀମା, ଏବଂ ବ୍ରହ୍ମ ହେଉଛି ସେହି ପର୍ବତ-ମୂଳ ଯାହାଠାରୁ ଏହି କାଳନଦୀ ଜନ୍ମେ। ସେହି ପ୍ରବାହରେ ପଡ଼ି ବିଧାତା ସୃଷ୍ଟ ସମସ୍ତ ପ୍ରାଣୀ ଯମଲୋକକୁ ଟାଣିନିଆଯାଉଛନ୍ତି।
व्यास उवाच
Time is an irresistible current carrying all beings toward death and judgment; only disciplined life—grounded in Dharma, truthful speech, and oriented to moksha—provides safe footing and a way to ‘cross’ the dangers of desire, violence, and attachment.
Vyāsa delivers a sustained metaphor: the cosmos is a river of Time with cycles (days, months, seasons, yugas) as its features; desire is a predator within it; Vedic knowledge and sacrifice are boats; Dharma is a refuge-island; and all created beings are pulled along toward Yama’s realm.