उभौ बलभूतौ वीरावुभौ तीव्रपराक्रमौ । निर्जित्याजी महाराज वज्भराजमुपाद्रवत्,महाराज! तत्पश्चात् भीमसेन पुण्ड्रकदेशके अधिपति महाबली वीर राजा वासुदेवके साथ, जो कोसी नदीके कछारमें रहनेवाले तथा महान् तेजस्वी थे, जा भिड़े। वे दोनों ही बलवान् एवं दुःसह पराक्रमवाले वीर थे। भीमने विपक्षी वासुदेव (पौण्ड्रक)-को युद्धमें हराकर वंगदेशके राजापर आक्रमण किया
ubhau balabhūtau vīrāv ubhau tīvraparākramau | nirjityājī mahārāja vaṅgarājam upādravat ||
ဝိုင်ရှမ္ပာယန မိန့်ကြားသည်။ သူရဲကောင်းနှစ်ဦးစလုံးသည် အင်အားကြီး၍ သတ္တိပြင်းထန်ကာ မတားဆီးနိုင်လောက်အောင် ရဲရင့်ကြသည်။ စစ်ပွဲတွင် ရန်သူကို အနိုင်ယူပြီးနောက်၊ အို မင်းကြီး၊ ဘီမစေနသည် ဝင်္ဂဒေသ၏ ဘုရင်ကို ဆက်လက်တိုးတက်၍ တိုက်ခိုက်하였다။ ဤအပိုဒ်သည် ရာဇစစ်ဆင်ရေး၌ အနိုင်ရခြင်းနောက်တစ်ခါတည်း ထပ်မံတိုက်ခိုက်သည့် မရပ်မနားသော အရှိန်ကို ထင်ဟပ်စေပြီး၊ က္ရှတ္တရိယ၏ စစ်ဓမ္မနှင့် အာဏာချဲ့ထွင်လိုစိတ်ကြားရှိ သဘောတရားဆိုင်ရာ တင်းမာမှုကိုလည်း ဖော်ပြသည်။
वैशम्पायन उवाच
The verse highlights the kṣatriya pattern of action in a conquest: strength and valor are praised, yet the narrative also invites reflection on how victory can fuel further aggression, raising questions about restraint and the moral cost of expansion.
Vaiśampāyana describes two formidable warriors; after winning a battle, Bhīma immediately advances to attack the king of Vaṅga, indicating the onward sweep of a military campaign.