मिषत: सर्वलोकस्य स्थास्यते त्वयि तद् ध्रुवम् । अतोडन्यथा चेद् विहितं यतमानो न लप्स्यसे,राजाका राजत्व भाग्यसे ही सुरक्षित था (उनके प्रयत्नसे नहीं;) (अतः) भाग्यसे बढ़कर दूसरा सहारा क्या हो सकता है? महाराज! यदि आपके भाग्यमें राज्य बदा होगा तो सब लोगोंके देखते-देखते वह निश्चय ही आपके पास रहेगा और यदि भाग्यमें राज्यका विधान नहीं है, तो आप यत्न करके भी उसे नहीं पा सकेंगे
miṣataḥ sarvalokasya sthāsyate tvayi tad dhruvam | ato ’nyathā ced vihitaṃ yatamāno na lapsyase ||
ကာဏ္ဏက ပြောသည်– «လူအများ၏ မျက်စိရှေ့တွင်ပင် ထိုနိုင်ငံတော်သည် သင်နှင့်အတူ မလွဲမသွေ တည်မြဲလိမ့်မည်။ သို့သော် ကံကြမ္မာက အခြားသို့ သတ်မှတ်ထားလျှင် အပြင်းအထန် ကြိုးစားသော်လည်း မရနိုင်။ ထို့ကြောင့် မိမိအတွက် ချမှတ်ထားသော ကံထက် ပိုကြီးသော အားကိုးရာ ရှိနိုင်ပါမည်လား။ အို မင်းကြီး၊ အုပ်စိုးခွင့်ကို သင်၏ကံတွင် ရေးသားထားလျှင် လူအများ၏ မျက်စိရှေ့တွင်ပင် သင်နှင့်အတူ ရပ်တည်လိမ့်မည်။ မရေးသားထားလျှင် ကြိုးစားသမျှ အလဟဿသာ ဖြစ်လိမ့်မည်»။
कर्ण उवाच
The verse contrasts destiny (daiva) with personal effort (prayatna): if kingship is destined, it will manifest openly; if not destined, even intense striving will fail—highlighting a fatalistic strand in political counsel.
Karna is advising a king, arguing that the acquisition or retention of sovereignty depends primarily on what is ordained; he frames the outcome as something that will be evident to all, regardless of the king’s exertions.