अहं त्ववध्यो मम चापि मातुलः प्रशाधि राज्यं सह पाण्डवैश्विरम् धनंजय: शाम्यति वारितो मया जनार्दनो नैव विरोधमिच्छति,“मैं और मेरे मामा कृपाचार्य तो अवध्य हैं (इसीलिये अबतक बचे हुए हैं)| अतः अब तुम पाण्डवोंके साथ मिलकर चिरकालतक राज्यशासन करो। अर्जुन मेरे मना करनेपर शान्त हो जायँगे। श्रीकृष्ण भी तुमलोगोंमें विरोध नहीं चाहते हैं
ahaṁ tv avadhyo mama cāpi mātulaḥ praśādhi rājyaṁ saha pāṇḍavaiś ciram | dhanañjayaḥ śāmyati vārito mayā janārdano naiva virodham icchati ||
Sañjaya said: “I am not to be slain, and my maternal uncle too is not to be slain; that is why we have survived until now. Therefore, make peace and rule the kingdom for a long time together with the Pāṇḍavas. Dhanañjaya (Arjuna) will be pacified when restrained by me, and Janārdana (Kṛṣṇa) likewise does not desire hostility among you.”
संजय उवाच