जिसमें सब सामग्री सुन्दरतासे सजाकर रखी गयी थी, अच्छी तरह बँधी होनेके कारण जिसकी ईषा अत्यन्त मनोहर दिखायी देती है तथा यदुकुलतिलक श्रीकृष्ण जिसका संचालन करते हैं, उस वानरके चिह्नवाली ध्वजासे युक्त रथको युद्धभूमिमें उपस्थित देख आपके पुत्रोंसहित समस्त कौरवसैनिक विषादमग्न हो गये ।। प्रकर्षता गुप्तमुदायुधेन किरीटिना लोकमहारथेन । त॑ व्यूहराजं ददृशुस्त्वदीया- श्वतुश्चतुर्व्यालसहस्रकर्णम्,लोकविख्यात महारथी किरीटथारी अर्जुन अस्त्र-शस्त्र लेकर जिसे सुरक्षितरूपसे अपने साथ ले आ रहे थे और जिसमें चार-चार हजार मतवाले हाथी प्रत्येक दिशामें खड़े किये गये थे, उस व्यूहराजको आपके सैनिकोंने देखा शल्यस्य च महावेगानस्यत: समरे शरान् | (धनुश्चिच्छेद भल्लेन तीव्रवेगेन फाल्गुनि: ।) निवार्यार्जुनदायादो जघान चतुरो हयान् शल्य समरभूमिमें बड़े वेगशाली बाणोंका प्रहार कर रहे थे; किंतु अर्जुनपुत्र अभिमन्युने तीव्र वेगवाले भललसे उनके धनुषके टुकड़े-टुकड़े कर दिये और उनकी प्रगतिको रोककर पार्थकुमारने चारों घोड़ोंकी मार गिराया
sañjaya uvāca | sarvasambhārasusaṃskṛtaṃ suparibaddhatvād atimanoharāṃ īṣāṃ dadhānaṃ yadukulatilakaśrīkṛṣṇasārathiṃ kapidhvajayuktaṃ rathaṃ raṇabhūmau samupasthitaṃ dṛṣṭvā tava putrasahitaḥ sarvaḥ kauravasainyo viṣādam agamat || prakṛṣṭatā gūptam udāyudhena kirīṭinā lokamahārathena | taṃ vyūharājaṃ dadṛśus tvadīyāś catuś catuḥsahasrakarṇaṃ lokavikhyātam || śalyasya ca mahāvegān asyataḥ samare śarān | (dhanus ciccheda bhallena tīvravegena phālgunīḥ |) nivāryārjunadāyādo jaghāna caturo hayān ||
संजय म्हणाला—ज्या रथात सर्व सामग्री सुंदरतेने सजवून ठेवली होती, घट्ट बांधणीमुळे ज्याचा ईषा व जुळणी अत्यंत मनोहर दिसत होती, आणि ज्याचे संचालन यदुकुलतिलक श्रीकृष्ण करीत होते—तो वानरध्वजयुक्त रथ रणांगणात उपस्थित पाहून तुमचे पुत्रांसह सर्व कौरव सैनिक विषादग्रस्त झाले. पुढे लोकविख्यात किरीटधारी महारथी अर्जुन अस्त्र-शस्त्रांसह पूर्ण दक्षतेने ज्या ‘व्यूहराजा’चे संरक्षण करीत होता—ज्याच्या चारही दिशांना चार-चार हजार मदोन्मत्त हत्ती उभे होते—तो व्यूह तुमच्या सैन्याने पाहिला. आणि समरात शल्य जेव्हा प्रचंड वेगाने बाण सोडीत होता, तेव्हा अर्जुनपुत्र अभिमन्यूने तीव्र वेगाच्या भल्लाने त्याचे धनुष्य छिन्न केले; त्याची गती रोखून त्या वीराने शल्याचे चारही घोडेही ठार केले.
संजय उवाच
The passage highlights how moral and strategic authority—symbolized by Krishna guiding Arjuna’s chariot—can unsettle an opposing force even before weapons decide the outcome. It also underscores disciplined valor: Abhimanyu does not merely retaliate; he first neutralizes Shalya’s capacity to harm (cutting the bow), then disables mobility (killing the horses), showing tactical restraint aligned with battlefield duty.
Sanjaya reports that the Kaurava troops become dejected upon seeing Arjuna’s splendid monkey-bannered chariot driven by Krishna and a formidable battle-array guarded by Arjuna, reinforced by masses of elephants. In the ensuing fight, Shalya shoots powerful arrows, but Abhimanyu counters by severing Shalya’s bow with a bhalla-arrow and then bringing down his four horses.