Dama-pradhāna-dharma (Self-restraint as the Root of Dharma) — Śānti-parva 154
श्र॒त्वा गृध्रस्य वचनं पापस्येहाकृतात्मन: । मनुष्यो! यह गीध तो बड़ा पापी और अपवित्र हृदयवाला है। इसकी बात सुनकर तुमलोग पुत्रशोकसे जलते हुए भी क्यों लौटे जा रहे हो?
śrutvā gṛdhrasya vacanaṃ pāpasyaihākṛtātmanaḥ | manuṣyāḥ! ayaṃ gīdh tu baḍā pāpī ca apavitra-hṛdayavālaḥ | asya bātaṃ śrutvā tum log putra-śokase jvalate hue bhī kyoṃ lauṭe jā rahe ho? ||
ആ പാപിയും അശുദ്ധഹൃദയവുമായ കഴുകന്റെ വാക്കുകൾ കേട്ടിട്ട്—ഹേ മനുഷ്യരേ! ഈ കഴുകൻ മഹാദുഷ്ടനും മലിനഹൃദയനും ആകുന്നു. എന്നിട്ടും പുത്രശോകത്തിൽ കത്തിക്കൊണ്ടിരിക്കെ അവന്റെ വാക്ക് കേട്ട് നിങ്ങൾ എന്തിന് മടങ്ങുന്നു?
जम्बुक उवाच