Sabhā-praveśa, Dāna, and the Courtly Convergence (सभा-प्रवेशः दानं च)
इस प्रकार श्रीमहाभारत सभापव॑के अन्तर्गत सभाक्रियापर्वमें सभानिर्माणविषयक तीयरा अध्याय पूरा हुआ,भनक्ष्यप्रकारैविंविधै: फलैश्वापि तथा नृप । चोष्यैश्न विविध राजन् पेयैश्व बहुविस्तरै: वैशम्पायनजी कहते हैं--जनमेजय! तदनन्तर राजा युधिष्ठिरने घी और मधु मिलायी हुई खीर, खिचड़ी, जीवन्तिकाके साग, सब प्रकारके हविष्य, भाँति-भाँतिके भक्ष्य तथा फल, ईख आदि नाना प्रकारके चोष्य और बहुत अधिक पेय (शर्बत) आदि सामग्रियों-द्वारा दस हजार ब्राह्मणोंको भोजन कराकर उस सभा-भवनमें प्रवेश किया
vaiśampāyana uvāca | bhakṣyaprakārair vividhaḥ phalaiś cāpi tathā nṛpa | coṣyaiś ca vividhair rājan peyaiś ca bahuvistaraiḥ ||
വൈശമ്പായനൻ പറഞ്ഞു—ഹേ രാജൻ (ജനമേജയ)! അതിനുശേഷം രാജാവ് യുധിഷ്ഠിരൻ നെയ്യും തേനും ചേർത്ത പായസം, ഖിച്ചടി, ജീവന്തികയുടെ ഇലക്കറി, എല്ലാ തരത്തിലുള്ള ഹവിഷ്യങ്ങൾ, നാനാവിധ ഭക്ഷ്യങ്ങൾ, ഫലങ്ങൾ, കരിമ്പ് പോലുള്ള ചോഷ്യങ്ങൾ, കൂടാതെ വിപുലമായ പാനീയങ്ങൾ എന്നിവകൊണ്ട് പത്തായിരം ബ്രാഹ്മണരെ തൃപ്തിപ്പെടുത്തി, പുതുതായി പണിത സഭാഭവനത്തിൽ പ്രവേശിച്ചു.
वैशम्पायन उवाच
The verse highlights rāja-dharma: a king legitimizes and sanctifies public power (the sabhā) through generosity, honoring learned brāhmaṇas, and maintaining ritual and social propriety before entering a major political space.
After the assembly-hall is completed, Yudhiṣṭhira hosts and feeds ten thousand brāhmaṇas with a wide variety of foods and drinks; only then does he ceremonially enter the sabhā.