राष्ट्रगुप्ति-संग्रहः
Protection of the Realm and Principles of Revenue & Local Administration
शिल्पं प्रति करानेवं शिल्पिन: प्रति कारयेत् । इसी तरह मालकी तैयारी, उसकी खपत तथा शिल्पकी उत्तम-मध्यम आदि श्रेणियोंका बार-बार निरीक्षण करके शिल्प एवं शिल्पकारोंपर कर लगावे ।।
śilpaṁ prati kārāṇeva śilpinaḥ prati kārayet |
ພີສະມະໄດ້ຊີ້ນຳຢຸທິສະຖິຣະເຖິງການປົກຄອງອັນຍຸດຕິທຳ: ກະສັດຄວນຄວບຄຸມສິບປະກຳ ແລະ ຊ່າງຝີມື ໂດຍປະເມີນການຜະລິດ ແລະ ຄຸນນະພາບຝີມື; ກວດກາຊ້ຳໆ ຊັ້ນຄຸນນະພາບຂອງສິນຄ້າ (ດີ/ກາງ/ຕ່ຳ) ແລະ ການເຄື່ອນໄຫວໃນຕະຫຼາດ ແລ້ວຈຶ່ງເກັບພາສີຕາມຄວາມເໝາະສົມ. ພາສີຄວນເປັນສັດສ່ວນ—ສູງຫຼືຕ່ຳຕາມກຳລັງຂອງປະຊາ—ເພື່ອບໍ່ໃຫ້ປະຊາຊົນຈົມຢູ່ໃນຄວາມທຸກຍາກ; ນະໂຍບາຍລາຍຮັບຕ້ອງອີງໃສ່ການເບິ່ງງານ ແລະ ກຳໄລທີ່ແທ້ ບໍ່ແມ່ນການຮີດເອົາຕາມໃຈ.
भीष्म उवाच
A king must levy taxes with discernment and compassion: assess actual production, quality, and profit in crafts and trade, and impose proportionate taxes so that subjects are not pushed into hardship.
In the Śānti Parva dialogue on rājadharma, Bhīṣma instructs Yudhiṣṭhira on practical statecraft—especially how to supervise economic activity (crafts and markets) and set fair, capacity-based taxation.