सेनापतिरर्थमानाभ्यामभिसंस्कृतमनीकमाभाषेत शतसाहस्रो राजवधः पञ्चाशत्साहस्रः सेनापतिकुमारवधः दशसाहस्रः प्रवीरमुख्यवधः पञ्चसाहस्रो हस्तिरथवधः साहस्रोऽश्ववधः शत्यः पत्तिमुख्यवधः शिरो विंशतिकं भोगद्वैगुण्यं स्वयं ग्राहश्च इति ॥ कZ_१०.३.४५ ॥
senāpatir arthamānābhyām abhisaṃskṛtam anīkam ābhāṣeta śatasāhasro rājavadhaḥ pañcāśatsāhasraḥ senāpatikumāravadhaḥ daśasāhasraḥ pravīramukhyavadhaḥ pañcasāhasro hastirathavadhaḥ sāhasro'śvavadhaḥ śatyaḥ pattimukhyavadhaḥ śiro viṃśatikaṃ bhogadvaiguṇyaṃ svayaṃ grāhaś ca iti
ແມ່ທັບຄວນກ່າວກັບກອງທັບທີ່ຖືກຈັດຕຽມດ້ວຍລາງວັນ ແລະ ກຽດຕິຍົດວ່າ: «ໜຶ່ງແສນ ສຳລັບການສັງຫານກະສັດສັດຕູ; ຫ້າໝື່ນ ສຳລັບການສັງຫານທາຍາດຂອງແມ່ທັບສັດຕູ; ໜຶ່ງໝື່ນ ສຳລັບການສັງຫານວີລະບຸລຸດຊັ້ນນຳ; ຫ້າພັນ ສຳລັບການສັງຫານນັກຮົບຊ້າງ ຫຼື ນັກຮົບລົດຮົບ; ໜຶ່ງພັນ ສຳລັບການສັງຫານນັກຮົບມ້າ; ໜຶ່ງຮ້ອຍ ສຳລັບການສັງຫານຫົວໜ້າທະຫານຮາບ. ນຳຫົວມາ—ຊາວ (ໜ່ວຍ). ສຳລັບຂອງປົ້ນທີ່ຈັບໄດ້—ສິດໃນການໃຊ້ສອງເທົ່າ. ແລະ ສຳລັບການຈັບເປັນເຊລີຍມາແບບມີຊີວິດ—(ມີລາງວັນ)»—ດັ່ງນີ້.
It aligns individual risk-taking with strategic value: higher payouts for high-impact targets (king, commanders, champions) and smaller payouts for lower-impact kills.
Heads serve as verifiable proof for claims; prisoners provide intelligence, leverage, and bargaining value—so policy incentivizes capture, not only killing.