Draupadī’s Rebuke of Jayadratha and Dhaumya’s Admonition (Āraṇyaka-parva, Adhyāya 252)
समादाय च राजानं प्रविवेश रसातलम् । दानवानां मुहूर्ताच्च तमानीत॑ न््यवेदयत् । तमानीत॑ नृपं दृष्टवा रात्रौ संगत्य दानवा:,फिर राजाको साथ ले दो ही घड़ीमें रसातल आ पहुँची; और दानवोंको उसके लाये जानेकी सूचना दे दी। राजा दुर्योधनको लाया गया देख सब दानव रातमें एकत्र हुए। उनके मनमें प्रसन्नता भरी थी और नेत्र हर्षातिरिकसे कुछ खिल उठे थे। उन्होंने दुर्योधनसे अभिमानपूर्वक यह बात कही
samādāya ca rājānaṃ praviveśa rasātalam | dānavānāṃ muhūrtāc ca tam ānītaṃ nyavedayat | tam ānītaṃ nṛpaṃ dṛṣṭvā rātrau saṃgatya dānavāḥ |
ವೈಶಂಪಾಯನನು ಹೇಳಿದನು— ಅವನು ರಾಜನನ್ನು ಜೊತೆಕೊಂಡು ರಸಾತಲಕ್ಕೆ ಪ್ರವೇಶಿಸಿದನು. ಕ್ಷಣಮಾತ್ರದಲ್ಲೇ ‘ರಾಜನನ್ನು ತಂದೆನು’ ಎಂದು ದಾನವರಿಗೆ ತಿಳಿಸಿದನು. ರಾಜ ದುರ್ಯೋಧನನು ಬಂದಿರುವುದನ್ನು ಕಂಡ ದಾನವರು ರಾತ್ರಿಯಲ್ಲಿ ಸೇರಿಕೊಂಡರು; ಹೃದಯದಲ್ಲಿ ಆನಂದ ತುಂಬಿ, ಹರ್ಷದಿಂದ ಕಣ್ಣುಗಳು ಹೊಳೆಯುತ್ತಿದ್ದವು. ಬಳಿಕ ಅವರು ಗರ್ವಭರಿತ, ಆತ್ಮವಿಶ್ವಾಸಪೂರ್ಣ ವಚನಗಳಿಂದ ದುರ್ಯೋಧನನನ್ನು ಉದ್ದೇಶಿಸಿ ಮಾತನಾಡಲು ಸಿದ್ಧರಾದರು.
वैशम्पायन उवाच
The verse highlights how pride and the desire for power can lead one to seek validation from destructive forces; such alliances may feel triumphant but intensify adharma and cloud ethical judgment.
Someone brings the king (Duryodhana) down to Rasātala and quickly notifies the Dānavas. The Dānavas then gather at night, pleased that Duryodhana has arrived, preparing to speak to him with proud confidence.