महादानानि देयानि रत्नानि विविधानि च । मनुष्य अपने मनको संयममें रखते हुए बाहर-भीतरसे शुद्ध हो महाभारतमें वर्णित इस इतिहासको क्रमश: यथावत् रूपसे सुनकर इसे समाप्त करनेके पश्चात् इनमें मारे गये प्रमुख वीरोंके लिये श्राद्ध करे। भारत! भरतभूषण! महाभारत सुनकर श्रोता अपनी शक्तिके अनुसार ब्राह्मणोंको भक्तिभावसे नाना प्रकारके रत्न आदि बड़े-बड़े दान दे
mahādānāni deyāni ratnāni vividhāni ca | manuṣyaḥ svamanasaḥ saṃyame sthitaḥ bahiḥ-antar-śuddhaḥ mahābhārate varṇitam imaṃ itihāsaṃ kramaśaḥ yathāvat śrutvā samāpayitvā teṣu hata-pramukha-vīrāṇāṃ śrāddhaṃ kuryāt | bhārata bharatabhūṣaṇa mahābhārataṃ śrutvā śrotā yathāśakti brāhmaṇebhyo bhaktibhāvena nānāvidhāni ratnādi mahādānāni dadyāt ||
វៃសម្បាយនៈបានមានពាក្យថា៖ «គួរធ្វើទានធំៗ និងប្រគេនរតនៈនានា។ មនុស្សម្នាក់គួរគ្រប់គ្រងចិត្តឲ្យស្ងប់ស្ងាត់ រក្សាខ្លួនឲ្យបរិសុទ្ធទាំងខាងក្រៅទាំងខាងក្នុង ហើយស្តាប់ប្រវត្តិសាស្ត្រនេះតាមលំដាប់ ដូចដែលបានពណ៌នានៅក្នុងមហាភារតៈ; ពេលស្តាប់រួចបញ្ចប់ហើយ គួរធ្វើពិធីស្រាទ្ធ (śrāddha) សម្រាប់វីរបុរសសំខាន់ៗដែលបានស្លាប់នៅក្នុងនោះ។ ឱ ភារតៈ អលង្ការនៃវង្សភារតៈ! បន្ទាប់ពីបានស្តាប់មហាភារតៈ អ្នកស្តាប់គួរប្រគេនដល់ព្រះព្រាហ្មណ៍ដោយសទ្ធា តាមសមត្ថភាពរបស់ខ្លួន នូវទានធំៗជាច្រើន ដូចជា រតនៈជាដើម»។
वैशम्पायन उवाच
The passage teaches that sacred listening should be joined with inner discipline and purity, and culminate in ethical action: honoring the dead through śrāddha and supporting brāhmaṇas through charitable giving according to one’s means.
Vaiśampāyana gives a concluding injunction about how a listener should complete the Mahābhārata: hear it properly in sequence, maintain self-control and purity, then perform śrāddha for the principal fallen heroes and offer major gifts—such as jewels—to brāhmaṇas with devotion.