Karṇa–Sūrya Saṃvāda: Satya, Dāna, and the Amoghā Śakti (कर्ण–सूर्यसंवादः)
मन्त्रियोंसे घिरकर बैठे हुए पुलस्त्यनन्दन रावणके पास पहुँचकर कुशल वक्ता अंगदने रावणको सम्बोधित करके श्रीरामचन्द्रजीका संदेश इस प्रकार कहना आरम्भ किया -- ९ || ([[।[[[[[। एए।[एाएएएएए ४५ | गाए प्ञगगा |! 0 चर | आह वत्वां राघवो राजन् कोसलेन्द्रो महायशा: । प्राप्तकालमिदं वाक््यं तदादत्स्व कुरुष्व च,राजन्! कोसलदेशके महाराज महायशस्वी श्रीरामचन्द्रजीने तुमसे कहनेके लिये जो समयोचित संदेश भेजा है, उसे सुनो और तदनुसार कार्य करो
āha tvāṃ rāghavo rājan kosalendro mahāyaśāḥ | prāptakālam idaṃ vākyaṃ tad ādatsva kuruṣva ca rājān ||
言葉に巧みなアンガダは、群臣に囲まれて座すプラスタヤの子ラーヴァナの前に進み、こう告げた。「王よ。大いなる名声をもつラグハヴァ、すなわちコーサラの主ラーマが、汝に言葉を寄せられる。これは時宜にかなう諫言である。これを受け、しかるべく行え、王よ。」
मार्कण्डेय उवाच
Even in conflict, dharma requires offering timely counsel and a chance for correction; a ruler should accept wise advice and act appropriately rather than persist in adharma.
Angada, as an envoy, delivers Rāma’s message to Rāvaṇa, urging him to heed a timely warning and take the proper course of action.