Yayāti’s Abdication and Pūru’s Coronation (ययाति-पूोरु-राज्याभिषेकः)
(त्यजेदेक॑ कुलस्यार्थे ग्रामस्यार्थे कुलं त्यजेत् ग्रामं जनपदस्यार्थ आत्मार्थे पृथिवीं त्यजेत् ।।) कुलके हितके लिये एक मनुष्यको त्याग दे। गाँवके भलेके लिये एक कुलको छोड़ दे। जनपदके लिये एक गाँवकी उपेक्षा कर दे और आत्मकल्याणके लिये सारी पृथ्वीको त्याग दे। वैशम्पायन उवाच ततो धात्री तत्र गत्वा शर्मिष्ठां वाक्यमब्रवीत् । उत्तिष्ठ भद्दे शर्मिछे ज्ञातीनां सुखमावह,वैशम्पायनजी कहते हैं--तब धायने शर्मिष्ठाके पास जाकर कहा--'भट्रे शर्मिष्ठे! उठो और अपने जाति-भाइयोंको सुख पहुँचाओ
tyajed ekaṁ kulasyārthe grāmasyārthe kulaṁ tyajet | grāmaṁ janapadasyārtha ātmārthe pṛthivīṁ tyajet ||
vaśampāyana uvāca |
tato dhātrī tatra gatvā śarmiṣṭhāṁ vākyam abravīt |
uttiṣṭha bhadre śarmiṣṭhe jñātīnāṁ sukham āvaha ||
“For the sake of a family, one may abandon a single person; for the welfare of a village, one may abandon a family; for the good of a realm, one may set aside a village; and for one’s own highest good (the good of the Self), one may renounce even the whole earth.” Vaiśampāyana said: Then the nurse went there and spoke to Śarmiṣṭhā: “Rise, noble Śarmiṣṭhā, and bring well-being to your kinsfolk.”
वैशम्पायन उवाच