राजवृत्त-रक्षा-प्रणिधि-षाड्गुण्योपदेशः
Royal Conduct, Protection, Intelligence, and Policy Measures
वायुकी सहायतासे प्रज्वलित हुई आग जब किसी गाँव या जंगलको जलाने लगे तो सम्भव है कि वहाँका कुछ भाग जलाये बिना शेष छोड़ दे; परंतु राजा जिसपर आक्रमण करता है, उसकी कहीं कोई वस्तु शेष नहीं रह जाती ।। तस्य सर्वाणि रक्ष्याणि दूरत: परिवर्जयेत् । मृत्योरिव जुगुप्सेत राजस्वहरणान्नर:,मनुष्यको चाहिये कि राजाकी सारी रक्षणीय वस्तुओंको दूरसे ही त्याग दे और मृत्युकी ही भाँति राजधनके अपहरणसे घृणा करके उससे अपनेको बचानेका प्रयत्न करे
vāyukī sahāyatāse prajvalitā hutāśanā yadā grāmaṁ vā vanaṁ vā dahituṁ pravartate tadā sambhavati yat tatra kiñcid aṁśaṁ adagdham utsṛjya śeṣaṁ dahati; kintu rājā yasya upari ākrāmati tasya kvacid api kiñcid vastu śeṣaṁ na tiṣṭhati. tasya sarvāṇi rakṣyāṇi dūrataḥ parivarjayet. mṛtyor iva jugupset rājāsva-haraṇāt naraḥ.
પવનની સહાયથી પ્રજ્વલિત અગ્નિ જ્યારે કોઈ ગામ કે જંગલને દહન કરવા લાગે, ત્યારે શક્ય છે કે ક્યાંક થોડો ભાગ બળ્યા વિના શેષ રહી જાય; પરંતુ રાજા જેના પર આક્રમણ કરે, તેના માટે ક્યાંય કંઈ શેષ રહેતું નથી। તેથી મનુષ્યે રાજાની રક્ષણ હેઠળની બધી વસ્તુઓથી દૂર રહેવું જોઈએ; અને મૃત્યુ સમાન ભયંકર માનીને રાજધનના અપહરણથી ઘૃણા કરી પોતાને તેમાંથી બચાવવાનો પ્રયત્ન કરવો જોઈએ।
वसुमना उवाच
Royal property and what lies under the king’s protection must be strictly avoided; taking the king’s wealth is to be shunned as one would shun death, because the king’s punitive power can strip a person of everything.
Vasumanā illustrates the king’s overwhelming capacity to punish by comparing it to a wind-driven fire: fire may leave some patches unburnt, but a king’s assault leaves nothing remaining. The verse functions as a warning against encroaching on protected or state-owned goods.