अव्यक्त–पुरुष–विवेकः (Discrimination of Avyakta/Prakṛti and Puruṣa) — Yājñavalkya’s Anvīkṣikī to Viśvāvasu
अर्थतत्त्वके ज्ञाता पुरुषको यह जानना चाहिये कि प्रलयकालमें प्रकृतिमें भी एकता और सृष्टिकालमें अनेकता रहती है। इसी प्रकार पुरुष भी प्रलयकालमें एक ही रहता है; किंतु सृष्टिकालमें प्रकृतिका प्रेरक होनेके कारण उसमें नानात्वका आरोप हो जाता है ।। बहुधा5>त्मा प्रकुर्वीत प्रकृतिं प्रसवात्मिकाम् । तच्च क्षेत्र महानात्मा पठचविंशोडथधितिछति,परमात्मा ही प्रसवात्मिका प्रकृतिको नाना रूपोंमें परिणत करता है। प्रकृति और उसके विकारको क्षेत्र कहते हैं। चौबीस तत्त्वोंसे भिन्न जो पचीसवाँ तत्त्व महान् आत्मा है, वह क्षेत्रमें अधिष्ठातारूपसे निवास करता है
arthatattvake jñātā puruṣako yaḥ jñātum icchati sa jñātavyam—pralayakāle prakṛtau api ekatā, sṛṣṭikāle ca anekatā vartate. evam eva puruṣaḥ pralayakāle eka eva; kintu sṛṣṭikāle prakṛteḥ prerakatvāt tasmin nānātvasyāropaḥ bhavati. bahudhā ātmā prakurvīta prakṛtiṃ prasavātmikām; tac ca kṣetraṃ mahān ātmā pañcaviṃśo ’dhi tiṣṭhati.
યથાર્થ તત્ત્વનો જાણકાર આ જાણે: પ્રલયકાળે પ્રકૃતિ પણ એકત્વમાં રહે છે અને સૃષ્ટિકાળે અનેકત્વરૂપે પ્રગટ થાય છે. એ જ રીતે પુરુષ પણ પ્રલયમાં એક જ રહે છે; પરંતુ સૃષ્ટિકાળે પ્રકૃતિને પ્રેરિત કરવાના કારણે તેના પર નાનાત્વનો આરોપ થાય છે. જાણે આત્મા જ પ્રસવ-સ્વભાવવાળી પ્રકૃતિને અનેક રૂપોમાં પ્રવર્તિત કરે છે. પ્રકૃતિ અને તેના વિકાર—આ બન્નેને ‘ક્ષેત્ર’ કહે છે. ચોવીસ તત્ત્વોથી ભિન્ન જે પચીસમો મહાત્મા છે, તે જ તે ક્ષેત્રમાં અધિષ્ઠાતા-સાક્ષીરૂપે નિવાસ કરે છે.
वसिष्ठ उवाच
Unity and multiplicity belong to the phases of manifestation: in dissolution, Prakṛti is undifferentiated and Puruṣa is one; in creation, Prakṛti unfolds into many forms, and diversity is only superimposed on the one Puruṣa because he is regarded as the impeller/presiding witness of Prakṛti.
In the Śānti Parva’s instruction on liberation-oriented philosophy, Vasiṣṭha explains a Sāṅkhya-style distinction between Prakṛti (the field and its evolutes) and the Puruṣa/mahān ātmā (the twenty-fifth principle) who abides in that field as overseer, clarifying how apparent plurality arises during creation.