Vānaprastha-vṛtti and the Transition toward the Fourth Āśrama (वानप्रस्थवृत्तिः चतुर्थाश्रमोपक्रमश्च)
चक्षुराहारसंहारैर्मनसा दर्शनेन च । समाहितचित्त मुनिको चाहिये कि वह हृदयके राग आदि दोषोंको नष्ट करके योगमें सहायता पहुँचानेवाले देश, कर्म, अनुराग, अर्थ, उपाय, अपाय, निश्चय, चक्षुष, आहार, संहार, मन और दर्शन--इन बारह योगोंका आश्रय ले ध्यानयोगका अभ्यास करे",नैवेच्छति न चानिच्छो यात्रामात्रव्यवस्थित: जो किसी वस्तुकी न तो इच्छा करता है, न अनिच्छा ही करता है, जीवन- निर्वाहमात्रके लिये जो कुछ मिल जाता है, उसीपर संतोष करता है, जो निर्लोभ, व्यथारहित और जितेन्द्रिय है, जिसको न तो कुछ करनेसे प्रयोजन है और न कुछ न करनेसे ही, जिसकी इन्द्रियाँ और मन कभी चंचल नहीं होते, जिसका मनोरथ पूर्ण हो गया है, जो समस्त प्राणियोंपर समान दृष्टि और मैत्रीभाव रखता है, मिट्टीके ढेले, पत्थर और स्वर्णको एक-सा समझता है, जिसकी दृष्टिमें प्रिय और अप्रियका भेद नहीं है, जो धीर है और अपनी निन्दा तथा स्तुतिमें सम रहता है, जो सम्पूर्ण भोगोंमें स्पृहारहित है, जो दृढ़तापूर्वक ब्रह्मचर्य-व्रतमें स्थित है तथा जो सब प्राणियोंमें हिंसाभावसे रहित है, ऐसा सांख्ययोगी (ज्ञानी) संसार-बन्धनसे मुक्त हो जाता है
cakṣur-āhāra-saṁhāraiḥ manasā darśanena ca | samāhita-citto munir hṛdayasya rāgādi-doṣān nirhṛtya yogopakārakeṣu deśa-karma-anurāga-artha-upāya-apāya-niścaya-cakṣuḥ-āhāra-saṁhāra-manas-darśaneṣu dvādaśasu yogeṣv āśritya dhyāna-yogaṁ abhyaset || naiva icchati na ca anicchaḥ yātrā-mātra-vyavasthitaḥ | nirlobho vyathā-rahitaś ca jitendriyaḥ | na kṛtyena prayojanaṁ tasya na ca akṛtyenaiva | yasya indriyāṇi manaś ca kadācit na calanti | yasya manorathaḥ paripūrṇaḥ | yaḥ sarva-bhūteṣu sama-dṛṣṭiṁ maitrī-bhāvaṁ ca dhārayati | loṣṭa-aśma-kāñcanaṁ samam paśyati | priya-apriyeṣu abheda-darśī | dhīraḥ nindā-stutyoḥ samaḥ | sarva-bhogeṣu niḥspṛhaḥ | dṛḍhaṁ brahmacarya-vrate sthitaḥ | sarva-bhūteṣu ahiṁsā-bhāva-varjitaḥ sa sāṅkhya-yogī saṁsāra-bandhanāt mucyate ||
વ્યાસે કહ્યું—સમાહિતચિત્ત મુનિએ પ્રથમ રાગાદિ આંતરિક દોષોનો નાશ કરીને ધ્યાનયોગનો અભ્યાસ કરવો જોઈએ અને યોગને સહાયક એવા બાર આશ્રયો—યોગ્ય દેશ, યોગ્ય કર્મ, નિયંત્રિત અનુરાગ, યથાર્થ હેતુ, કુશળ ઉપાય, અપાયની જાગૃતિ, દૃઢ નિશ્ચય, દૃષ્ટિ-નિગ્રહ, આહાર-નિયમ, સંહાર (સંયમ), મન-નિગ્રહ અને સમ્યક્ દર્શન—નો આશ્રય લેવો જોઈએ. એવો જ્ઞાની ન તો કંઈ ઇચ્છે છે, ન દ્વેષથી અનિચ્છા કરે છે; જીવનનિર્વાહ માત્ર માટે જે મળે તેમાં સંતોષ રાખે છે.
व्यास उवाच
Liberation comes through disciplined meditation supported by practical restraints (place, conduct, regulated senses and food, right view) and by inner virtues: freedom from craving and aversion, contentment with necessities, mastery of senses, equal regard for all beings, equanimity in praise and blame, celibate restraint, and non-violence.
In the didactic setting of Śānti Parva, Vyāsa instructs on the marks of a true contemplative (Sāṅkhya-yogin) and outlines the disciplines and attitudes by which a sage practices meditation and becomes free from saṁsāra.