मृत्यु-काल-प्रबोधनम् (Instruction on Mortality, Time, and Truth) — Mahābhārata, Śānti-parva 169
स एवमुक्त: सुहृदा तेन तत्र हितैषिणा । प्रत्युवाच ततो राजन् विनिश्चित्य तदार्तवत्,राजन! अपने उस हितैषी सुहृदके इस प्रकार कहनेपर गौतम मन-ही-मन कुछ निश्चय करके आर्त-सा होकर बोला--
sa evam uktaḥ suhṛdā tena tatra hitaiṣiṇā | pratyuvāca tato rājan viniścitya tadārtavat ||
રાજન, ત્યાં તે હિતૈષી સુહૃદે આમ કહ્યે પછી, તેણે મનમાં નિશ્ચય કરીને, પછી આર્ત જેવો થઈને ઉત્તર આપ્યો.
भीष्म उवाच