Bhārgava Rāma at Māhiṣmatī: Narmadā-stuti and the Challenge to Kārttavīryārjuna
इति श्रीब्रहामाण्डे महापुराणे वायुप्रोक्ते मध्यभागे तृतीय उपोद्धातपादे भर्गवचरिते सप्तत्रिंशत्तमो ऽध्यायः // ३७// वसिष्ठ उवाच अन्तर्द्धानं गते कृष्णे रामस्तु सुमहायशाः / समुद्रिक्तमथात्मानं मेने कृष्णानुभावतः
iti śrībrahāmāṇḍe mahāpurāṇe vāyuprokte madhyabhāge tṛtīya upoddhātapāde bhargavacarite saptatriṃśattamo 'dhyāyaḥ // 37// vasiṣṭha uvāca antarddhānaṃ gate kṛṣṇe rāmastu sumahāyaśāḥ / samudriktamathātmānaṃ mene kṛṣṇānubhāvataḥ
આ રીતે શ્રીબ્રહ્માંડ મહાપુરાણ (વાયુપ્રોક્ત) ના મધ્યભાગના તૃતીય ઉપોદ્ધાતપાદમાં ભાર્ગવચરિતનો સત્તત્રીસમો અધ્યાય. વસિષ્ઠ બોલ્યા—કૃષ્ણ અંતર્ધાન થયા પછી, અતિ યશસ્વી રામે કૃષ્ણના પ્રભાવથી પોતાને અત્યંત ઉદ્ગ્રથિત માન્યો।