तान् राजा स्वविषये मन्त्रिपुरोहितसेनापतियुवराजदौवारिकान्तर्वंशिकप्रशास्तृसमाहर्तृसम्निधातृप्रदेष्टृनायकपौरव्यावहारिककार्मान्तिकमन्त्रिपरिषदध्यक्षदण्डदुर्गान्तपालाटविकेषु श्रद्धेयदेशवेषशिल्पभाषाभिजनापदेशान्भक्तितः सामर्थ्ययोगाच्चापसर्पयेत् ॥ कZ_०१.१२.०६ ॥
tān rājā svaviṣaye mantripurohitasenāpatiyuvarājadauvārikāntarvaṃśikapraśāstṛsamāhartṛsamnidhātṛpradeṣṭṛnāyakapauravyāvahārikakārmāntikamantripariṣadadhyakṣadaṇḍadurgāntapālāṭavikeṣu śraddheya-deśa-veṣa-śilpa-bhāṣā-abhijanāpadeśān bhaktitaḥ sāmarthya-yogāc cāpasarpayet
પોતાના રાજ્યમાં રાજાએ એવા એજન્ટોને—જેઓ પોતાના જણાવેલા દેશ, વેશ, કૌશલ્ય/શિલ્પ, ભાષા અને વંશપરિચયમાં વિશ્વસનીય હોય—મંત્રી, પુરોહિત, સેનાપતિ, યુવરાજ, દ્વારપાલ, અંતઃપુરના અધિકારીઓ, પ્રાંતીય પ્રશાસકો, સમાહર્તા (રાજસ્વ સંગ્રાહક), સન્નિધાતા (ખજાનચી), પ્રદેષ્ટૃ (અધીક્ષક), નાયક, પૌર (નગર અધિકારી), વ્યાવહારિક (ન્યાયાધિકારી), કાર્માંતિક (કારખાના/શિલ્પસ્થળ સંબંધિત), મંત્રિપરીષદાધ્યક્ષ, દંડ અધિકારીઓ, દુર્ગ તથા સીમારક્ષકો અને આટવિક (વનપ્રમુખ) વચ્ચે—ભક્તિ અને ક્ષમતા-યોગ્યતા આધારે—ગુપ્ત રીતે ગોઠવવા જોઈએ।
Continuous verification of loyalty and performance through independent channels; no office is exempt from scrutiny, including the heir-apparent and military command.
Because successful infiltration depends on culturally consistent cover—accent, dress, occupational knowledge, and social claims must align to avoid detection.