Yagyavalkya
नमोऽस्तु मम कोपाय स्वाश्रयज्वालिने भृशम् । कोपस्य मम वैराग्यदायिने दोषबोधिने ॥३०॥
नमः । अस्तु । मम । कोपाय । स्व-आश्रय-ज्वालिने । भृशम् । कोपस्य । मम । वैराग्य-दायिने । दोष-बोधिने ॥३०॥
namo 'stu mama kopāya svāśrayajvāline bhṛśam | kopasya mama vairāgyadāyine doṣabodhine ||30||
Hommage, en vérité, à ma colère, qui brûle avec violence dans son propre séjour ; hommage à ma colère, qui m’accorde le détachement et me révèle mes fautes.
Salutation indeed to my anger, which burns fiercely in its own abode; (salutation) to my anger, the giver of dispassion to me, the revealer of faults.