सुवर्णष्ठीविनोपाख्यानम्
The Account of Suvarṇaṣṭhīvin
खूनसे लथपथ हुए उस बालकको गोदमें लेकर व्यथितचित्त हुए राजा सूंजय व्याकुल होकर विलाप करने लगे ।। ततस्ता मातरस्तस्य रुदत्य: शोककर्शिता: । अभ्यधावन्त तं॑ देशं यत्र राजा स सूंजय:
tatas tā mātaraḥ tasya rudatyaḥ śokakarśitāḥ | abhyadhāvanta taṃ deśaṃ yatra rājā sa sūñjayaḥ ||
Le roi Sūñjaya, le cœur meurtri, prit sur ses genoux l’enfant couvert de sang et, dans son trouble, se mit à se lamenter. Alors les mères du garçon, en pleurs et rongées par le chagrin, accoururent en hâte vers l’endroit où se tenait le roi Sūñjaya.
पर्वत उवाच