अध्याय २९७ — श्रेयः, धृति, दान-नियमाः
Welfare, Steadfastness, and Norms of Giving
न जायते तु नृपते कंचित् कालमयं पुनः । परिभ्रमति भूतात्मा द्यामिवाम्बुधरो महान्
na jāyate tu nṛpate kaṃcit kālamayaṃ punaḥ | paribhramati bhūtātmā dyām ivāmbudharo mahān ||
Ô roi, le jīvātman ne renaît pas vraiment comme une créature nouvelle façonnée par le Temps. Il continue plutôt d’errer—passant de condition en condition—tel un grand nuage qui traverse le ciel.
पराशर उवाच