मृत्यु-काल-प्रबोधनम् (Instruction on Mortality, Time, and Truth) — Mahābhārata, Śānti-parva 169
एतत् सम्प्राप्य हृष्टात्मा दस्यो: सर्व द्विजस्तथा । तस्मिन् गृहवरे राजंस्तया रेमे स गौतम:,राजन! दस्युसे ये सारी वस्तुएँ पाकर ब्राह्मण मन-ही-मन बड़ा प्रसन्न हुआ; और उस सुन्दर गृहमें दासीके साथ आनन्दपूर्वक रहने लगा
etat samprāpya hṛṣṭātmā dasyoḥ sarvaṃ dvijas tathā | tasmin gṛhavare rājan tayā reme sa gautamaḥ ||
¡Oh rey! Al obtener todas aquellas cosas del dāsyu, el brahmán se alegró en lo íntimo. Y en aquella excelente casa, Gautama vivió en disfrute junto a ella.
भीष्म उवाच