Adhyāya 166: Kṛtaghna-doṣa (कृतघ्नदोषः) — the fault of ingratitude and the limits of expiation
अदातृभ्यो हरेद् वित्तं विख्याप्य नृपति: सदा । तथैवाचरतो धर्मो नृपते: स्थादथाखिल:,जो धन रहते हुए उसका दान न करते हों, ऐसे लोगोंके इस दोषको विख्यात करके राजा सदा धर्मके लिये उनका धन ले ले, ऐसा आचरण करनेवाले राजाको सम्पूर्ण धर्मकी प्राप्ति होती है
adātṛbhyo hared vittaṃ vikhyāpya nṛpatiḥ sadā | tathaivācarato dharmo nṛpateḥ sthād athākhilaḥ ||
Dijo Bhīṣma: «Tras proclamar públicamente la falta de quienes poseen riqueza y, aun así, no dan, el rey debe tomar siempre sus bienes por causa del dharma. Cuando el soberano obra de este modo, todo el mérito del dharma se acumula en él».
भीष्म उवाच