Adhyāya 14: Śalya’s Missile-Pressure and the Pāṇḍava Convergence (शल्यस्य शरवर्षम्)
इस प्रकार श्रीमह्याभारत शल्यपर्वमें शल्यका युद्धविषयक तेरहवाँ अध्याय पूरा हुआ,चक्राणां पततां चापि युगानां च धरातले समदृश्यन्त पार्थस्य रथमार्गेषु भारत । भारत! महाभाग! अर्जुनके रथके मार्गोमें धरतीपर गिरते हुए रथके पहियों, जूओं तरकसों, पताकाओं, ध्वजों, रथों, हरसों, अनुकर्षों, त्रिवेणु नामक काष्ठों, धुरों, रस्सियों, चाबुकों, कुण्डल और पगड़ी धारण करनेवाले मस्तकों, भुजाओं, कंधों, छत्रों, व्यजनों और मुकुटोंके ढेर-के-ढेर दिखायी देने लगे
sañjaya uvāca | cakrāṇāṃ patatāṃ cāpi yugānāṃ ca dharātale samadṛśyanta pārthasya rathamārgeṣu bhārata |
Dijo Sañjaya: Oh Bharata, a lo largo de las huellas del carro de Pārtha se veían en el suelo ruedas y yugos caídos. El campo de batalla, removido por el avance de Arjuna, mostraba montones de pertrechos de carros destrozados y restos cercenados de guerreros: una imagen que subraya cuán velozmente la destreza marcial convierte el orgullo y la posesión en ruina, y cómo el ímpetu de la guerra deja un rastro visible de pérdida.
संजय उवाच