तमेवमुक्त्वाप्यनुनीय चासकृत् तवात्मज: स्वाननुशास्ति सैनिकान् | विनिध्नताभिद्रवताहितान् मम सबाणहस्ता: किमु जोषमासत,अश्वत्थामासे ऐसा कहकर बारंबार अनुनय-विनयके द्वारा उसे प्रसन्न करके आपके पुत्रने अपने सैनिकोंको आदेश देते हुए कहा--“अरे! तुमलोग हाथोंमें बाण लिये चुपचाप बैठे क्यों हो? मेरे शत्रुओंपर टूट पड़ो और उन्हें मार डालो”
tam evam uktvāpy anunīya cāsakṛt tava ātmajaḥ svān anuśāsti sainikān | vinighnatābhidravatahitān mama sabāṇahastāḥ kimu joṣam āsata ||
Dijo Sañjaya: «Aun después de hablarle así y de apaciguarlo repetidas veces, complaciéndolo con súplicas, tu hijo dio órdenes a sus propias tropas: “¿Por qué estáis sentados ociosos con las flechas en la mano? ¡Arremeted contra mis enemigos y abatidlos!”»
संजय उवाच