Āraṇyaka-parva, Adhyāya 17 — Śālva’s encampment and the Yādava counter-engagement at Dvārakā
मुखस्य वर्णो न विकल्पते5स्य चेलुश्व गात्राणि न चापि तस्य । सिंहोन्नतं चाप्यभिगर्जतो<5स्य शुश्राव लोको<द्धुतवीर्यमग्रयम्,उनके मुखका रंग तनिक भी नहीं बदलता था। उनके अंग भी विचलित नहीं होते थे। सब ओर गर्जना करते हुए प्रद्युम्नका उत्तम एवं अद्भुत बल-पराक्रमका सूचक सिंहनाद सब लोगोंको सुनायी देता था
mukhasya varṇo na vikalpate ’sya, celur gātrāṇi na cāpi tasya | siṁhonnataṁ cāpy abhigarjato ’sya, śuśrāva loko ’dbhuta-vīryam agryam ||
His face did not change color in the least; nor did his limbs tremble. And as he roared on all sides with a lofty, lion-like cry, the people heard it—an unmistakable sign of his supreme and wondrous valor.
वायुदेव उवाच