Naadbindu
घनम् उत्सृज्य वा सूक्ष्मे सूक्ष्मम् उत्सृज्य वा घने ।
रममाणम् अपि क्षिप्तं मनो नान्यत्र चालयेत् ॥३७॥
घनम् । उत्सृज्य । वा । सूक्ष्मे । सूक्ष्मम् । उत्सृज्य । वा । घने ।
रममाणम् । अपि । क्षिप्तम् । मनः । न । अन्यत्र । चालयेत् ॥३७॥
ghanam utsṛjya vā sūkṣme sūkṣmam utsṛjya vā ghane |
ramamāṇam api kṣiptaṃ mano nānyatra cālayet ||37||
স্থূল বিষয় ত্যাগ করে সূক্ষ্মে, অথবা সূক্ষ্ম ত্যাগ করে স্থূলে স্থিত থেকেও—মন চঞ্চল হয়ে আনন্দ পেলে তবু তাকে অন্যত্র বিচলিত হতে দেবে না।
Having abandoned the gross (object) for the subtle, or having abandoned the subtle for the gross, one should not move the mind elsewhere, even if it is distracted and (seems to be) taking delight (in something).