स सत्त्रिभिः शपथपूर्वमेकैकममात्यमुपजापयेत् अधार्मिको अयं राजा साधु धार्मिकमन्यमस्य तत्कुलीनमपरुद्धं कुल्यमेकप्रग्रहं सामन्तमाटविकमौपपादिकं वा प्रतिपादयामः सर्वेषामेतद् रोचते कथं वा तव इति ॥ कZ_०१.१०.०३ ॥
sa sattribhiḥ śapathapūrvam ekaikam amātyam upajāpayet: adhārmiko ayaṃ rājā; sādhu dhārmikam anyam asya tatkulīnam aparuddhaṃ kulyam ekapragrahaṃ sāmantam āṭavikam aupapādikaṃ vā pratipādayāmaḥ; sarveṣām etad rocate—kathaṃ vā tava? iti
তিনি সত্ত্রি-এজেন্টদের মাধ্যমে, শপথ করিয়ে, একে একে প্রতিটি মন্ত্রীকে গোপনে প্ররোচিত/পরীক্ষা করবেন: ‘এই রাজা অধার্মিক। চলো, অন্য একজন—ধার্মিক—ব্যক্তিকে বসাই: তারই বংশের, বা বন্দি/নজরবন্দি আত্মীয়, বা পার্শ্ব-আত্মীয়, বা একক-দাবিদার, বা সীমান্ত সামন্ত, বা বন-নায়ক, কিংবা দত্তক/আনা বিকল্প। সবারই এটা পছন্দ; তোমার কী মত?’
It probes what type of regime-change coalition the minister finds plausible—dynastic, aristocratic, frontier-military, or extra-legal—revealing both ambition and network orientation.
It increases psychological commitment and candor, while also generating a recordable breach if the target agrees to treasonous propositions.