Jaṭāsura-praveśa, Draupadī-apaharaṇa, and Jaṭāsura-vadha (जटासुरप्रवेशः द्रौपद्यपहरणं च जटासुरवधः)
उस समय भयानक पराक्रमी कुन्तीकुमार वीरवर भीम अपने अंगोंमें मृगचर्म लपेटे हुए थे। भुजाओंमें सोनेके अंगद (बाजूबंद) पहन रखे थे। वे धनुष और गदा आदि आयुधोंसे युक्त थे। उन्होंने कमरमें तलवार बाँध रखी थी। वे शत्रुओंका दमन करनेमें समर्थ और निर्भीक थे। उन्हें कमल लेनेकी इच्छासे वहाँ आते देख वे पहरा देनेवाले राक्षस आपसमें कोलाहल करने लगे ।। अयं पुरुषशार्दूल: सायुधोडजिनसंवृत: । यच्चिकीर्षरिह प्राप्तस्तत् सम्प्रष्टमिहारहथ,उनमें परस्पर इस प्रकार बातचीत हुई--'देखो, यह नरश्रेष्ठ मृगचर्मसे आच्छादित होनेपर भी हाथमें आयुध लिये हुए है। यह यहाँ जिस कार्यके लिये आया है, उसे पूछो”
vaiśampāyana uvāca | atha sa bhīmaḥ bhayānaka-parākramaḥ kuntīkumāro vīravaraḥ aṅgeṣu ajinaṃ saṃvṛtya suvarṇa-aṅgada-bhūṣita-bāhuḥ sa-dhanur-gadā-ādi-āyudhaḥ kaṭyāṃ asiṃ baddhvā śatrūṇāṃ damane samarthaḥ nirbhayaś ca padma-grahaṇa-icchayā tatra āgacchan dṛṣṭvā te rakṣaḥ-pālakāḥ parasparaṃ kolāhalaṃ cakruḥ || “ayaṃ puruṣaśārdūlaḥ sāyudho ’jinasaṃvṛtaḥ | yac cikīrṣur iha prāptas tat samprāṣṭum ihārhatha” iti teṣāṃ parasparaṃ saṃjalpaḥ ||
বৈশম্পায়ন ক’লে—সেই সময় ভয়ংকৰ পৰাক্ৰমশালী কুন্তীপুত্ৰ বীৰবৰ ভীম মৃগচৰ্মে আৱৃত আছিল; বাহুত স্বৰ্ণাঙ্গদ, হাতত ধনু-গদা আদি অস্ত্ৰ, আৰু কঁকালত তৰোৱাল বাঁধা। শত্রুদমন কৰিবলৈ সক্ষম, নিৰ্ভীক হৈ পদ্ম ল’বলৈ ইচ্ছা কৰি তেওঁ তাত আহিল। তেওঁক আহি থকা দেখি পাহাৰাদাৰ ৰাক্ষসসকলে পৰস্পৰে কোলাহল তুলিলে—“এই পুৰুষশাৰ্দূল মৃগচৰ্মে আৱৃত হলেও অস্ত্ৰধাৰী; যি উদ্দেশ্যে সি ইয়ালৈ আহিছে, সেই কথাই তাক সোধা।”
वैशम्पायन उवाच
Outer appearance does not determine inner intent: Bhīma wears an ascetic deerskin yet remains fully armed and resolute. The scene highlights discernment and responsible vigilance—guards should inquire into purpose rather than judge by dress alone.
Bhīma approaches a guarded area seeking to obtain a lotus. The rākṣasa sentries notice his formidable, weapon-bearing presence and confer among themselves, deciding that they should question him about his purpose.