अतः विज्ञ क्षत्रियनरेशको चाहिये कि वह सदा दण्डनीतिको सामने रखकर उसके द्वारा अप्राप्त वस्तुको पानेकी इच्छा करे और प्राप्त हुई वस्तुकी रक्षा करे। इसके द्वारा प्रजाके योगक्षेम सिद्ध होते हैं, इसमें संशय नहीं है ।। (योगक्षेमा: प्रवर्तन्ते प्रजानां नात्र संशय: ।) लोकस्य सीमन्तकरी मर्यादा लोकभाविनी । सम्यड्नीता दण्डनीतिरयथा माता यथा पिता,यदि दण्डनीतिका ठीक-ठीक प्रयोग किया जाय तो वह बालककी रक्षा करनेवाले माता-पिताके समान लोककी सुन्दर व्यवस्था करनेवाली और धर्ममर्यादा तथा जगत्की रक्षामें समर्थ होती है
ataḥ vijña kṣatriya-nareśena sadā daṇḍanītiṃ puraskṛtya tayā aprāpta-vastu-prāptim icchet, prāptaṃ ca vastu rakṣet. tayā prajānāṃ yoga-kṣemāḥ pravartante, nātra saṃśayaḥ. lokasya sīmanta-karī maryādā loka-bhāvinī; samyaṅ-nītā daṇḍanītir yathā mātā yathā pitā.
সেয়ে বুদ্ধিমান ক্ষত্ৰিয়-নৃপতিয়ে সদায় দণ্ডনীতিক অগ্ৰত ৰাখি, তাৰ দ্বাৰা যি অপ্ৰাপ্ত তাক লাভ কৰিবলৈ চেষ্টা কৰিব আৰু যি লাভ হৈছে তাক ৰক্ষা কৰিব। ইয়াৰ ফলত প্ৰজাৰ যোগক্ষেম প্ৰৱৰ্তিত হয়—ইয়াত সন্দেহ নাই। সম্যক্ভাৱে প্ৰয়োগিত দণ্ডনীতি সমাজব্যৱস্থাৰ সীমা নিৰ্ধাৰণ কৰে, ধৰ্মমৰ্যাদা স্থাপন কৰে আৰু জগতক পোষণ কৰে; প্ৰজাৰ বাবে ই মাতা-পিতাৰ দৰে ৰক্ষক, নিয়ামক আৰু ধাৰক হৈ উঠে।
भीष्म उवाच
A king’s primary ethical duty is to govern through properly administered daṇḍanīti—using lawful discipline to secure what is needed for the realm and to protect what has been gained—so that the people’s welfare and security (yoga-kṣema) are reliably maintained.
In the Śānti Parva’s instruction on rājadharma, Bhīṣma continues advising the ruler: effective, restrained punishment and governance create social boundaries, uphold moral-legal limits (maryādā), and function like parental protection for the populace.