Amṛta-Manthana and Lalitā’s Mohinī Intervention
Amṛtamanthana-Prasaṅga
द्वयोः पङ्क्त्योश्च मध्यस्थास्तानुवाच सुरासुरान् / तूष्णीं भवन्तु सर्वे ऽपि क्रमशो दीयते मया
dvayoḥ paṅktyośca madhyasthāstānuvāca surāsurān / tūṣṇīṃ bhavantu sarve 'pi kramaśo dīyate mayā
দুটা শাৰীৰ মাজত থিয় হৈ তাই সুৰ-অসুৰক ক’লে—“সকলো নীৰৱ থাকক; মই ক্ৰমে ক্ৰমে দিম।”