शूद्रं जन्ममरणान्तरे यद्वः पुण्यफलं तद् राजानं गच्छेद् राज्ञश्च किल्बिषं युष्मानन्यथावादे दण्डश्चानुबद्धः पश्चादपि ज्ञायेत यथादृष्टश्रुतमेकमन्त्राः सत्यमुपहरत इति ॥ कZ_०३.११.३७ ॥
śūdraṃ janmamaraṇāntare yad vaḥ puṇyaphalaṃ tad rājānaṃ gacched rājñaś ca kilbiṣaṃ yuṣmān anyathāvāde daṇḍaś cānubaddhaḥ paścād api jñāyeta yathādṛṣṭaśrutam ekamantrāḥ satyam upaharata iti
শূদ্ৰ (সাক্ষী)ক কোৱা উচিত— “জন্ম-মৃত্যুৰ মাজত তোমাৰ যি পুণ্যফল হয় সেয়া ৰজাৰ ওচৰলৈ যাওক; আৰু ৰজাৰ পাপ তোমাৰ ওপৰত পৰক। তুমি অন্যথা ক’লে দণ্ড সংযুক্ত আছে, আৰু পাছতো ই জনা পৰিব পাৰে। সেয়ে, একমত হৈ, যি দেখিছা-শুনিছা তেনেকৈ সঁচা কথাই উপস্থাপন কৰা।”
It raises the expected cost of lying by asserting ongoing state capacity to verify and punish beyond the immediate hearing.