Previous Verse
Next Verse

Shloka 39

प्रलय-तत्त्वलयः, नीललोहित-रुद्रः, अष्टमूर्तिस्तवः, एवं ब्रह्मणो वैराग्यम्

तस्यैवं तप्यमानस्य न किंचित्समवर्तत ततो दीर्घेण कालेन दुःखात्क्रोधो व्यजायत

tasyaivaṃ tapyamānasya na kiṃcitsamavartata tato dīrgheṇa kālena duḥkhātkrodho vyajāyata

وبينما كان يواصل تقشّفه على هذا النحو لم يظهر أيُّ أثرٍ للنتيجة. ثم بعد زمنٍ طويل، ومن ألم الإحباط، وُلد الغضب في داخله.

तस्य (tasya)of him
तस्य (tasya):
एवं (evaṁ)thus, in this manner
एवं (evaṁ):
तप्यमानस्य (tapyamānasya)of one performing tapas/austerity, being heated by ascetic practice
तप्यमानस्य (tapyamānasya):
न (na)not
न (na):
किंचित् (kiṁcit)anything, even the least result
किंचित् (kiṁcit):
समवर्तत (samavartata)came to be, occurred, manifested
समवर्तत (samavartata):
ततः (tataḥ)then, thereafter
ततः (tataḥ):
दीर्घेण (dīrgheṇa)by long, after a long
दीर्घेण (dīrgheṇa):
कालेन (kālena)time
कालेन (kālena):
दुःखात् (duḥkhāt)from sorrow/pain
दुःखात् (duḥkhāt):
क्रोधः (krodhaḥ)anger
क्रोधः (krodhaḥ):
व्यजायत (vyajāyata)was born, arose.
व्यजायत (vyajāyata):

Suta Goswami (narrating to the sages of Naimisharanya)